Čtvrté regulérní album Runespell potvrzuje kvalitu. A takhle jednoduše by se dalo klidně i skončit. Ale protože jsme na Marastmusic dosud tenhle australský projekt Nightwolfa (funguje též ve stejně výborné kapele Blood Stronghold, kde spolupracuje s Venedem Slawiborem) nepředstavili, rád přihodím ještě pár slov navíc.

Nevím, nakolik je to nutné, protože pokud jste se s tímhle projektem, který skvěle balancuje raw a melodickou polohu black metalu dosud míjeli, patrně nepatříte k fanouškům žánru. I tak je nutné vypíchnout, že ignorovat zejména jejich předposlední dlouhohrající počin Voice of Opprobrium by byla velká škoda, podle mě šlo o vynikající album.

Kolem Runespell bychom mohli házet pojmy jako výpravný, melodický black metal, zastřený zvuk, který přidá na atmosféře. Přirovnat se dá kromě logické vazby na Blood Stronghold třeba k Blood Tyrant (jak originální názvy, že?), ale samozřejmě nějaká invence nebo přehršle originality tady hledat nebudeme. Otázkou k aktuálnímu albu ale především je, jestli Verses in Regicide naváže na kvalitu předchozích nahrávek, protože ano, Runespell hraje pořád to samé.

Přiznávám, že dostat se do nového alba mi trvalo o něco déle než u předchozích dvou desek, které se mi líbily hned na první dobrou, ale o to rychleji se mi ohrály. Verses in Regicide mi připadá o něco trvanlivější, písničky jsou přece jen o něco menší odrhovačky a menší hitovost umožní trochu déle se z nich těšit. Melodické mezihry, které mě při pozdnějších posleších už opravdu začínaly srát, jsou tu na vyšší instrumentální úrovni, a celkově mi album připadá o něco vyzrálejší. Kroužím kolem toho jak mucha kolem hovna: Verses in Regicide je dobrá deska a momentálně mi připadá jako to nejlepší, co Nightwolf zatím vytvořil.

Ještě poznámečka stran NSBM orientace „Nightwolfa“ – asi tak nějak všichni tušíme, ale in dubio pro reo.