Ründgard nepatří k těm úplně známým blackovým jménům, proto pár slovy nejprve Carlose Andrése alias Lorda Valtgryftåkeho, jakož i jeho aktuální projekt představím.

Samotný Lord je asi nejznámější z působení v Mánþiel, kde spolupracuje s německými umělci pod slovutnými přezdívkami Lord Pzallnichtheim a Lord Wällenrunen. Znát můžete i Evighetens a snad i 13th Temple, naopak projekty jako Grymmstalt a Old Castles, které rovněž produkuje za více než letmou zmínku rozhodně nestojí. V Chile, odkud Lord pochází, patří k Pure Raw Underground Black Metal Plague Circle; tady myslím název hovoří za vše.

Album s finsky znějícím názvem (který mi ale překladač zatvrzele odmítá přeložit) není prvotinou Ründgard, v roce 2021 se již projekt představil albem Stronghold of Majestic Ruins. Už jméno tady asi jasně přiznává inspiraci v Satyricon a jejich Dark Mediaval Times. Že by to bylo něco ohromujícího, to věru nemohu říct, ale pro skalní LARPáky to hraje bezvadně.

V novince jsem slyšel více zvuku staré Gehennah (First Spell), který pro mě na rozdíl od Satyricon svou magii dosud neztratil. Žádné hoblíky, severní ani jiné větry nečekejme. Všezaklínadlem je tu atmosféra, kterou Lord V. buduje v pomalých a středních tempech především pomocí kláves. Riffy rozhodně nikomu sanici nerozevřou, že by však posluchače svou obehraností urážely, to také není možné říci. Instrumentálně se hraje to, na co jsou schopnosti. Synťáčková slabinka v Dominions of Unveiled Grim Obedience je už možná trochu za hranou, ale celek se drží v přijatelně hluboké úkloně a uctivosti vůči devadesátkovým vzorům. Je otázka, zda dokáže přesvědčit, že je víc než jejich pouhým klonem.

Z mého pohledu Ründgard kupodivu atmosféru buduje dostatečně přesvědčivě. Snad trošku hůř se tráví Stormwinds of Frozen Fortresses, tedy první skladba, ale jak postupujeme, nabírá mlha na hustotě. Finále desky i bez pompy nakloní pečlivé váhy v její prospěch, a proto ji mohu milovníkům syrového pojetí černokovu doporučit.