Klasický nerudovský problém byl u této recenze vyřešen tím, že se promo frklo kamarádce, která tyhle gayárny poslouchá a ono už z toho něco vypadne. Takže po hlavě do toho, ať je čemu se smát.

Saturnus vznikli z nepovedeného death metalového pokusu někdy v roce 1991. Po několika letech personálních rošád a pomalém škrábání se do podvědomí posluchačstva potkali na pódiu My Dying Bride. Zde bychom to mohli zakončit a jít na pivko, protože další dráha těchto kapel vykazujících vliv MDB bývá v celku stejná. Hudlat dumky jako nedosažitelný vzor, přibrat do kapely nějakou Barbie a zdokonalovat význam slova pozér. Saturnus měli to štěstí v osobě Kima Larsena, který je zachránil od žánrové průměrnosti a působení dovršil albem Martyre (2000). Spolu s ním odešli po natočení i Brian Hansen (bass) a Jesper Saltoft (bicí). Thomas A.G. si vyřešil mindrák svého ega, zpěváci vždy táhnou k sebestřednosti jak víme, a začal řešit co dál, když mu kostra kapely a hlavní skladatel pláchnou k vedlejším projektům. Šest let dalších výměn a šachů dali za vznik současnému a údajně i konečnému složení. S novým ansámblem a materiálem, který vznikal údajně už při natáčení Martyre (podobné heroické výroky jsou zde běžné), se kapela vydala do studia, aby potvrdila svůj existenční mandát. Distancovala se od Kimova miminka Martyre, pokusila se navázat na debut Paradise Belongs to You (1996) a vymínit si tak prostor jak případné šaškárny zahrát do autu a tvářit se alternativně.

Výsledek tohoto pokusu dostal název Veronika Decides to Die podle novely Paula Coelho, brazilského spisovatele, autora Alchymisty. Cover obstaral Travis Smith (Katatonia, Anathema) dvorní výtvarník doomy gloomy škatule. Podle jeho vysvětlení zobrazuje nerozhodný obličej Veroniky, která si není jistá svým počínáním. V bookletu ale čteme, že album samotné vlastně ani nemá nic do činění se svou literární předlohou… sebrat její název, promítnout ji do vizuelní podoby a pak šermovat rukama „originál“, hmmm hmmm ^^. Obsahově se musí člověk připravit na místy až jedenáctiminutové dumání zdali přece jen neměli ještě nějaký ten rok počkat. I po x-tém poslechu se pořád částečně tvářím jako Veronika, protože mě prostě nepřesvědčili. Zní to jako Saturnus, ale kvalitativně podstatně horší, roky nečinnosti a hledání se podepsaly ubírajíc na absolutní šířce desky. Mlha valící se z hudby a abstraktní močály surrealistických depresí jsou pořád více méně stejné, ale kapela působí chaotickým dojmem, nesehraná ve výrazu, neasociativně pracující s motivy intimních zákoutí jako na Paradise. Thomasův vokál nedostojí expresivitě předešlých alb a ubírá na přesvědčivosti celku. Absenci jednotícího melodického prvku nezalepí hostování Michaela Dennera (ex Mercyful Fate) na sólu v Descending a špatně zaplněný prostor nezachrání ani produkce Flemminga Rasmussena (Metallica, Morbidní Andílci). Tvůrčí svoboda po odchodu vrchního skladatele byla bohužel nekvalitně zužitkována a Saturnus A. K. (After Kim) avízující návrat k čisté esenci debutního alba stvořili průměrný odvar dob minulých.