Projekt Sermon nefunguje dlouho, renomé si však navzdory krátké době získává solidní. Zaujal hned debut Birth of Marvellous (2019), kdy kritika ocenila ne úplně běžnou muziku na pomezí progresivního metalu a temné avantgardy, a letošní dvojka s názvem Of Golden Verse (2023) v nastavené kvalitě a směru úspěšně pokračuje. Kapela se posouvá po stránce hudební i produkční, a jestli se v případě debutu dalo mluvit o příslibu, tak nyní máme co do činění s hotovou, dospělou záležitostí.

Faktem je, že jméno kapely není známé, úplně bez zkušeností být skupina ale nemusí. Hlavní persona, mozek a skladatel svoji identitu totiž neodhalil (vystupuje pod maskou a pseudonymem), a tudíž je možné, že jde o zkušeného borce, který má něco za sebou. Plus na bicí je zde angažovaný nějaký James Stewart (mj. Vader, Decapitated), který též žádný začátečník není. Označení začínající kapela tedy ponechme radši stranou a věnujme se hudbě samotné.

Na albu jsou ke slyšení jak pomalé, procítěné, melodické věci, tak ostřejší a svižné pasáže. Po hudební stránce jde o jakýsi průsečík progu, avantgardy a temného metalu, kdy výsledek není nijak extrémní, na druhou stranu ani měkký anebo uhlazený. Hudba je v mnoha ohledech zvláštní, je však navzdory své avantgardnosti srozumitelná. Velkou měrou je to dáno kvalitním zpěvem, kdy principál nepoužívá řev, nejde ale ani o teskný progerský falset. Prostě silný, charismatický hlas, který je výrazný bez toho, aniž by řval anebo ječel.

Na úvod kolekce je zařazené delší, výrazné intro, podsouvající myšlenku ambiciózní, epické nahrávky, což album nakonec asi opravdu je. Vzápětí se rozběhne naléhavá Royal, která překvapuje krom jiného nezvyklou dominancí bicích nástrojů. Skladba je v jádru tvrdá, dá se říct dramatická, díky výrazné melodické vokální lince však působí na poslech vstřícně. Podobně je na tom celá první třetina alba, kdy hudba oproti debutu vypadá ostřejší, ale i nápaditější.

Prostředek desky je pak klidnější. Singl The Distance působí více na pohodu, nicméně vespod stále tepe nervní rytmus. Skladba, která stejně jako následující, křehká Senescense, připomíná trochu poslední Tool, obsahuje zajímavé pnutí bez toho, aniž by byla nějak extra tvrdá. V závěrečné třetině pak kapela opět přidá na síle a předloží tvrdší tracky, takže označení metal v globálu určitě platí s tím, že osmá Golden je asi top alba.

Sermon na desce zvládají spojovat výrazné, melodické linky, harmonie a tvrdší, metalové pasáže, tu a tam překvapí nečekaným motivem a působí přitom až nečekaně profesionálně. Hudba obsahuje různé kudrlinky a progerské motivy, aniž by ztrácela drive a baví. Temně metalové, nechci psát přímo blackové ozvěny naroubované na toolovsky avantgardní figury, k tomu uhrančivá atmosféra model Katatonia říznutá epikou pozdních Opeth vypadá zajímavě i originálně. Jak nakonec praví promo materiály, Sermon je zvláštní a nepředvídatelný noir prog, a to myslím, že sedí.

Druhé povedené album v řadě už není náhoda a trio (zmiňovanou dvojici doplňuje ještě talentovaný studiový basista Lawrence Jenner) je potřeba tedy vzít na vědomí. Pokud budou pokračovat v nastaveném směru a pokroku, mohla by z nich do budoucna být velká věc.