Album Mankind Depravity od tuzemské mordparty Shampoon Killer je sice už rok staré, ale nezmínit jej by byla škoda. Přinejmenším proto, že stojí za to uvést na pravou míru omyl, že dle názvu kapely by se snad mělo jednat o nějakou legraci. Hudebně je totiž formace nanejvýš seriózní a v rigorózním žánru, jakým death metal bezesporu je, odvádí poctivou řemeslnou práci.

Internet i kapelní promo materiály často hovoří o žánru death/grind, osobně tam ale ten druhý až tolik neslyším. Shampoon Killer se na posledním albu dle mého pohybují převážně na (brutal) deathmetalovém poli odkazujíce na veličiny typu Cannibal Corpse anebo Dying Fetus. Ne že by na albu žádná sypačka nezazněla, díky zručné kytarové práci však výsledný dojem inklinuje více k thrash polohám než k nějak zběsilému grindovému výplachu.

Buď jak buď, základem hudebního snažení je každopádně hutný a zemitý, dobře čitelný zvuk, kde prim hrají dvě pěkně macaté kytary. Ty se příliš nehrnou do vysokých tónů, jako spíš posluchači servírují nonstop drtivou riffáž. Rytmická sekce kytarovou hradbu maximálně umocňuje s tím, že měkké baskytarové tóny dotvářejí dojem krásně mazlavého, brumlajícího death metalu, který je ovšem i přes svoji intenzitu k uším velmi vstřícný.

Druhým a neméně důležitým faktorem jsou pak dva přísné ortodoxní vokály, kdy jeden z frontmanů řve jako lev, druhý bručí jako medvěd a oba společně tvrdí již tak dost pevný BDM základ. Nadstandardní je v tomto ohledu určitě produkce, neboť oba vokály jsou do hudebního spektra šikovně zasazeny a přesto, že zní drsně a surově, nepůsobí uřvaným dojmem, navzájem si nepřekáží a z hudby nijak nepříjemně netrčí.

Kompozičně se Shampoon Killer nepouštějí do složitostí a soustředí se spíš, aby to správně valilo. To se daří a tlakoměr v průběhu přehrávání CD vykazuje neustále vyšší cifry. Lze to dle mého přičíst jednak zmiňovanému vyladěnému zvuku, taktéž ale i snažení pánů muzikantů, kteří do skladeb sázejí tak akorát not na to, aby se stroj nezahltil a neztrácel maximální výkon.

Co se týče jednotlivých skladeb, tak bych vyzdvihl určitě dvojku Slaves of Unnecessary Things (úvod jsou trochu Obituary) a trojku End Justin for All. Zde je asi dobré vzpomenout také textovou složku, která plísní nejen diskofily a pózery, ale všechny možné podobné trendy „šampóny“ (..onen Justin samozřejmě není nikdo jiný než Bieber..), což je na každý pád užitečná agenda, za kterou je třeba kapele vyseknout poklonu a brát ji se vší vážností.

Album zejména ve své první polovině šlape, jak má, v té druhé se však pravda začne hudba trochu slévat a máte pocit, že je to celé tak nějak znovu a dokola. Zde je třeba ovšem přijmout, že v death metalu to takto zpravidla chodí. Ve chvíli, kdy jste fanoušek, s tím nemáte problém, a pokud stylu neholdujete, tak nevadí, protože tohle album zkrátka není pro vás.

Mankind Depravity není zásadní či přelomové dílo, což ale nevadí. V rámci žánru toho nakonec bylo nahráno tolik, že vyžadovat neslyšené, není zrovna příčetný postoj. V mnoha aspektech jde však o dílo kvalitní, které tuzemskou scénu zachycuje v konkurence schopném stavu. Prostě solidně zahraný i nazvučený death metal, který obsahuje nemalé množství chytlavých momentů a máte chuť jej slyšet opakovaně, a to ve finále vůbec není málo.