Některý desky spotřebujou na to, aby se ti dostaly pod kůži, celej arsenál - riff sem, riff tam, roztěkaný beaty, který vyplněj každej kousek prostoru, nastřelený emoce, který balancujou někde na hraně. Jiný nahrávky si vystačí s daleko skromnějšíma prostředkama a přitom často zanechaj výraznější stopu. Tak jako novej Shifted, minimální techno z Německa, který rozhodně maximalismem netrpí. Stačí pravidelně těkající, zacyklenej beat, pár znepokojivejch ruchů, šumů a praskání statický elektřiny a pečlivě ošetřená ambientní plocha.

Tenhle minimální přístupu má svoje úskalí - čím míň prostředků jak rozptýlit pozornost, tím víc hrozí prázdný opakování a nuda. Ne každej dokáže pracovat s málem a u střídmejch nahrávek se to sakra rychle pozná, páč není jak odvést pozornost. Spousta minimálního techna tak spíš prošumí jedním uchem dovnitř a druhým ven – těch lidí, co dokážou pracovat s detailem, tak aby pohlcoval, a co dokážou správně ošetřit zabarvení ambientních podmazů, není zas tolik.

O to víc pak potěší nahrávka jako Constant Blue Light, která suverénně navozuje pocit odcizení, kterej by skvěle fungoval třeba jako zvukovej doprovod Solaris. Je to chladný, je to kovový, je to pomalý, je to v neznámým prostředí a něco tady určitě dopadne špatně. Shifted atmosféru buduje s úctyhodným citem pro detail a barvu tónu, kterej mi připomíná takřka obsedantně pečlivou práci zajetejch jmen německýho minimálního techna (Raster Noton, konkrétně třeba Alva Noto). Stačí se jen nechat pohltit.