Jak psal ve své poslední recenzi kolega Annal, před Vánoci to vždy v redakci MJC vře. Probíhá velké slosování došlých promo CD a poté veliká rvačka všech zúčastněných o kotouč, který zrovna vypadl ze šuplíku. Zatím jsem se takové akce zúčastnil pouze jednou, takže těžko popisovat, jak dopadli někteří mí kolegové po vyvětrání místnosti od slzného plynu, ale pana notáře, jenž byl přítomen jako nezávislý dozor, jsem naposledy viděl, jak ho odváží sanitka…

Osud tomu chtěl, že mi zrovna k nohám spadlo debutové CD kapely, kterou již delší dobu sleduji. Na dlouhohrající nahrávku jsem čekal celkem dlouho a dle mého osobního očekávání kapela předvádí své dosavadní nasbírané zkušenosti v plném rozsahu. Vše zní přesně tak, jak si sami muzikanti přejí. Jsou ještě mladí a nevybouření, a to prostě k tomuhle stylu patří. Rád bych se vyvaroval zdviženým prostředníkům, že se jedná o komerční metalcore, jak jsem se náhodou jinde v recenzích na Y3ARS dočetl. SHOGUN TOKUGAWA dle mého osobního názoru umě mísí agresivní trhané HC riffy, ukřičený screamo vokál a místy uklidňující a řekl bych i emo pulzace s kytarou v pozadí. Vše je zamícháno jako trojbarevný pudink, který lahodí očím i chuťovým buňkám nenáročného posluchače.

Příjemným zpestřením pro mě byly (jako vždy) samply, které třeba z Let's Dance dělají velmi přitažlivý moderní nátěr. Nějaké elektroniky se dočkáme třeba i v Gentle Evening, ale poté ustupují kamsi do hajzlu a kytary se začínají více zařezávat hlouběji do psychiky. Místy zní jakoby rozhádaně a chaoticky, jindy zas trhaně a po vzoru mathcorové odrůdy schizofrenně přesně. To vše odráží přesnou situaci, v jaké se kapela nachází – na začátku své poutě. Když pominu, že jejich zdrojem jsou UNDEROATH, ARCHITECTS přes THE SWITCH až po třeba BULLET FOR MY VALENTINE, vychází mi, že, ač by se to mohlo na první poslech zdát, není zde prostor jen pro přílišné kopírování. Z muziky plzeňského kvintetu je cítit snaha se aspoň lehce odlišit a místy si přeci jen jít svojí cestičkou. Mám tím na mysli hlavně použití peprné elektroniky, která by ale měla příště dostat více prostoru. Vokál je však na úrovni, střídání není až tak křečovité, jak jsem si nejdříve myslel, ale pro příště bych se vyvaroval češtiny, která mi zní jako větší než malá porce otravného patosu.

Esence svých oblíbenců jsou tedy zužitkovány s plnou vážností i měrou více než nutnou k dokreslení stylového zařazení. YEARS mi zní i po více jak deseti protočeních stále jako velmi dobrá nahrávka, které prostě jen chybí trochu toho správného koření. Zvuk i produkce jsou parádní, kluci znějí světově a myslím si, že koncertně se mohou opřít o výrazně vyčnívající melodické i velmi tvrdě burácející hudební linky. Teď už jen záleží, jakou cestou se vydají. Pokud se budou držet zarytých trendů, máme zde jen další českou kapelu, co zaspala dobu, ale pokud chtějí svůj mix stylů dále pilovat, hrát si s ním a místy i lehce otevřít dveře experimentům, věřím, že o SHOGUN TOKUGAWA z Plzně ještě uslyšíme.