Kdysi ceněná tuzemská parta Slut vydala poslední oficiální desku v roce 1999. Poté následovalo období dvou dekád velmi sporadického vystupování, kdy proběhlo mj. několik rozpadů a reunionů a nebylo moc jasné, jestli kapela vůbec existuje nebo ne. Po době nečinnosti to však nyní vypadá nadějně, protože na letošek Pražáci nachystali novou desku s názvem Spirit of Brotherhood, a ta je jednoduše řečeno skvělá.

Nahrávka respektuje hudební minulost kapely, je však mnohem vyzrálejší. Má skvělý zvuk, produkci, uhrančivou atmosféru a výborné texty. Skladby jsou tvrdé, hutné, psychotické, přitom jsou hitové. Navíc jde o muziku, která má kořen v devadesátkách, což se prakticky dnes už nehraje, takže zní v kontextu současné tvrdě kytarové scény i originálně.

Slut stejně jako kdysi ani teď nejsou metal, nejsou ale ani klasické hácéčko. Nejde o industrial ani noise rock, přesto odhaduji, že fanoušci všech uvedených stylů budou spokojeni. Dá se vlastně říct, že škatulky kapela neřeší záměrně a spíš než žánrově někam zapadnout jde o to, co nejlépe vyjádřit pocit.

Songwriting je na novince vcelku srozumitelný. Nikam se nespěchá, songy mají většinou delší rozjezd a ubíhají v pomalejším tempu. Kapela přes sebe vrství linky kytar a baskytar (ty jsou v kapele dvě), k tomu přidává klávesové ruchy, samply a zkreslující efekty. Motivy se na sebe pozvolna nabalují a songy se stávají robustnější. Díky množství proplétajících se hudebních figur mají lehce psychedelický tón a díky nápaditým bicím specifický, alternativně hudební ráz.

Skladby jsou samozřejmě gradovány směrem k tvrdosti a hlasitosti, díky skvěle ošetřenému zvuku jsou však i přes svoji mohutnost stále velmi dobře poslouchatelné. Kapela zvládá i při hlasitějším burácení udržet melodii, ale stejně tak dobře ví, kdy je třeba ubrat plyn. Album je nářez, má ale fajn dynamiku a, co se týče intenzity, je vyvážené. To samé platí ale i pro vokál, který, byť je zkreslený, je stále v pohodě srozumitelný, a to i v těch extrémnějších polohách.

Zpěv a texty, které pojednávají o strastech a pochybnostech člověka, jsou servírovány s okouzlující přesvědčivostí. Kapela občas nadhodí docela existenční myšlenku, která v kombinaci s masivním zvukem a valivým flow působí opravdu silně. Hudba má díky tomu super energii, která je ve studiu dle mého dokonale zachycená. Dlouho jsem neslyšel v tomto ohledu takto povedenou nahrávku. Jde totiž o faktor, který se nedá nasimulovat, to si prostě musí (jako zde) vše sednout.

Těžko vyzdvihnout jeden song, protože prvních šest kusů je z mého pohledu dokonalý celek. Zmínil bych ale přeci jenom Gone, a sice z důvodu textu a souvislostí. Poslední dvě položky kolekce jsou pravda pak trochu přílepek, zřejmě aby album nebylo moc krátké, ale radost mi to nekazí. Svoji jedinečnou atmosféru dílo neztrácí až do svého konce.

Slut vydali výbornou desku, která je nejen nadžánrová, ale i nadčasová. Je z ní cítit samozřejmě trochu doba třicet let nazpět, o to víc je však dle mého zajímavá. Většina souputníků z té doby totiž už neexistuje, anebo funguje minimálně, a je dobře, když tuhle kdysi kvalitní scénu někdo připomene. Přejme tedy Slut, aby nešlo jen o jediný výkřik, ale počátek nové éry. Album kalibru Spirit of Brotherhood jim při novém začátku určitě hodně pomůže.