Solitvdo na BM scéně není žádný nováček. Jde opět o jednočlenný projekt, za kterým stojí Daniil ze Sardinie. Zaznamenal jsem předchozí album Solitvdo, které jsem sice v roce 2018 několikrát s chutí vyslechl, ale že bych si dnes z něj něco pamatoval, to říct nemůžu. Co mi naopak v paměti pevně utkvělo, je originální obal. A stejné je to i s předchozí deskou Hierarkhes, ke které jsem se pro účely recenze aktuálního počinu vrátil. Nikterak originální black metal, který hraje spíš na melodičtější a patetičtější notu, koření v italských tradicích, a je sice fajn, bohužel však převelice generický.

Novinka je oproti oběma předchůdcům výraznější, originálnější, melodičtější a mnohem epičtější. Neleká se ani vyloženě kýčovitých pasáží, kde propojuje zvuk lesních rohů s majestátním black metalem a deklamacemi v italštině. Pro někoho to bude určitě strašně moc za čárou. Vy, hejtři Aary, ať vás ani nenapadne si nové Solitvdo pustit! Pro mě je nicméně určitá míra vlezlosti přijatelnou daní za skutečně velkolepou atmosféru, kterou se v určitých momentech nahrávky daří navodit (především ve dvojici válů Vita est Proelium I a II). Solitvdo mi v těchto momentech v dobrém připomene Bölzer, ovšemže bez falešných halekaček. Ostatně, při poslechu na sebe dají vzpomenout i jiné melodičtější black metaly, jako například Vehemence, ale nedovolil bych si říct, že Solitvdo svými kompozicemi nějak překreslují blackmetalovou mapu.

Ale přestože tu kompozičně neobjevujeme Ameriku, jistá je jedna věc: Solitvdo poznáte mezi jalovou produkcí stovek měsíčně vycházejících blackmetalových (a téměř stejně znějících) desek okamžitě. Až mě samotného udivilo, že jsem těch dobře stravitelných 27 minut dokázal vyposlechnout už 10x aniž by mě otravovalo. Takže nezbývá než konstatovat, že milovníci melodického, harmonického a na poslech příjemného black metalu si na své přijdou.