Musím říci, že když jsem poprvé slyšel toto album, tak se mi skoro vřinuly slzy do očí. Něco takového se jen tak neslyší. Sestava tohoto norského spolku se skládá z pana bubeníka s velkým B [ne bimbasem..] Asgeira Mickelsona působivšího také ještě v BORKNAGAR [jinak nabubínkoval třeba i Spastic Ink. pana Jarzombeka ad.], duem kytaristů s velkým K [ne kolíky..] Steinara Gundersena [vypomáhá SATYRICON s koncerty] a Kaje Gornitzky, jenž SA opustil těsně po náhrávání, vokalistou s velkým V [ne vocasem..] Oyvinda Haegelanda [ten prozměnu zase nazpívával nějaké vokály na MAYHEMácké "Grand Declaration of War”] a basisty s velkým B [ne bimbem..] Larsem K.Norbergem.
Možná by se mohlo zdát, že se zde jedná o nějaké blackové hejkaly, ale opak je pravdou! Zapomeňte na AGHORU, ta má s CYNIC společnou jen rytmiku, ale natlučte si do kebule jméno této svorky!!! Zde máte totiž možnost slyšet nahrávku, jež je Focusovským bohům zatím nejblíže! Jasně! Už víte? Technika jak hovado, správně! Technický metal (nebo přesněji řečeno Thinking Man´s Metal) na nejvyšší možné úrovni míchlý občasnými jazzovými postupy a především, jak jsem již řekl, načichlý olympem Miamského božstva.
Hlavním tvůrčím mozkem je Lars a ve výslédném soundu to poznat, jelikož náhravce dominuje právě jeho nástroj... labůžo!!! Navíc se na desce postaral i o nějaké to programování a v posledním tracku se vyšvihl i sólíčkem, v nemž slyším momentku z “Textures”. Po vokální stránce je to spíše progresivně pojato, tzn. čistý zpěv. Trošku mi přijde, že je Oyvind mírně ovlivněn Alanem Tecchiem z úžasných WATCHTOWER, ale jen mi to tak přijde. Jako host si v jedné skladbě zahrál i Sean Malone... hádejte schválně odkaď...:)...můžete jednou...:) Deska je plna nálad, zvratů, fines, překvapení..., které se v ní střídají jak na bežícím pásu. CeDo má samozřejmě supr zvuk... produkce Neil Kernon. A jestli od někoho uslyšim, že řekne „...to je CYNIC s DICKINSONem,” tak mu...bu bu bu...:D...
=43:51=