Co je víc metal, než když během rešeršování Spirit Possession vyhledávač nabídne nespočet článků a videí na téma posednutí ďáblem (podobně se zadaří i pří hledání rozhovorů)? Snad jen legendární gaučová fotka Blasphemy. Po upřesnění pojmu pomocí slova „band“ se v mysli vyskytne snad jen jediná teze – jsou Spirit Possession stejně ryzí jako pojmosloví, za kterým se skrývají?

Je třeba vyseknout pochvalu. Spirit Possession o žánrovou autenticitu usilují. Portlandská dvojice za sebe primárně nechává hovořit hudbu a vizuál. Z životopisu bubenice Ash lze vypíchnout předešlou účast na podivném rituálně laděném drone-doomu Taurus, katalog Steva Peacocka pak čítá například basovou a vokální práci v lovecraftovské black/death podivnosti Ulthar.

Spirit Possession v rámci zvuku ovšem razí zcela jinou cestu. Kapelu už od prvního dema reprezentuje sigila lebky, která prozírá za hrany kosočtverce. Z grafiky prýští jakýsi magický přesah: snoubení základu a potenciál vidění za rámec. Hudba se přitom jeví podobně. Spirit Possession se odrážejí od klasických black/speed metalových trademarků a nálad starých occult/psychedelic rockových skladeb. Základ posléze podléhá vlastní perspektivě.

Z výše nastíněné rovnice přirozeně vyvstanou Negative Plane i Funereal Presence. K oběma kolegiálním kapelám mají Spirit Possession skutečně nejblíže, využité hudební výrazivo je ale i tak dostatečně odlišné. V rámci dua totiž mustr podléhá thrashmetalovým tempům, které do výsledku vnáší více svižnosti a šílenství. Materiál se tak dá poslouchat jako nabušený koncentrát Negative Plane, ve kterém nad atmosférou černé magie trumfuje běs.

Of the Sign… logicky rozvíjí stejnojmenný debut. Na nové desce je vše podrobeno větší důmyslnosti, intenzitě a vyššímu počtu „UGH“. Ostřejší a ráznější mix vystavuje na odiv nespočet neustále valících se kytarových spletenců a rytmických přechodů, ze kterých v určitých chvílích zůstává rozum stát podobně jako u Concrete Winds. Spirit Possession jsou však v rámci dávkování skoupější – je zde podstatně více míst, kde se posluchač může nadechnout. V daném ohledu fungují i ambientní mezihry z vlastnoručně vyrobených syntezátorů. Jednolité syčení z debutu nahrazují minimalistické elektronické kompozice na styl berlínské školy, které se logicky přelévají zpět do metalové vyhrocenosti.

Spirit Possession na novice tříbí od začátku nastíněný potenciál. Of the Sign… se už s prvním poslechem zarývá, k důkladnému rozkrytí všech atributů je ale potřeba více času. Materiál se proto jen tak nevyčerpá. Bastardizace dobře známých základů funguje, nezavání totiž laciným přepisem, spíše se jeví další logický krok. Průzory osvícené lebky dopadají na úrodnou půdu.