Pojďte se mnou do světa, který už po staletí dýchá vlastním životem pod povrchem zemským. Do světa vody, bez níž by naše existence pozbyla jakéhokoliv významu. Plzeňská ikona metalového podsvětí Lord Morbivod pochystal album plné čistého, nefalšovaného blacku přesně tak, jak jej máme v jeho podání nejraději.

Stíny Plamenů nejsou rozhodně muzika pro každého. Snoubí se v ní naléhavost výše uvedeného stylu prošpikovaná (takřka výhradně) tematickými texty. Výsledkem je pokaždé snadno uvěřitelný opus, lehce vtahující posluchače okamžitě do děje. Poslední deska Šum v pološerech v podstatě navazuje na to nejlepší, co její stvořitel (včetně ostatních projektů) vytvořil za poslední roky.

Jako vlastně každou záležitost z dílny LM je nutno brát i tuto desku v první řadě jako komplexní příběh, než jednotlivé songy. Autor svou hudbou prostě žije. Obléká ji do černého kabátu, oplachuje ledovou vodou z tuzemských stok a hýčká ji ve svém domácím studiu. Servíruje nám pak syrovou porci umění, jež není v našich krajích tak úplně zvykem. Vypráví nám příběh z míst, kam běžný smrtelník jen stěží kdy vejde suchou nohou. V textech osvětluje význam Cechu kanálníků, i život běžných (těmito místy) fascinujících dobrodruhů.

Nehodlám zde ale rozebírat skladbu po skladbě, síla Šumu v pološerech je jinde. Abyste dosáhli kýženého efektu, musíte absolvovat celých 31 minut. Nejlépe večer a nejlépe dvakrát. Nasát atmosféru dokreslenou poměrně archaickým zvukem kapely. Každopádně se nejedná o povrchní záležitost, síla SP je hluboko v podzemí.

Mám z českého black metalu skutečně radost. I když se celkově moc netváří, sem tam z něj vypadnou nesmírně zajímavé poklady; předloni tomu tak bylo v případě EP Naurrakar, posléze pak vynikající debut Death Karma ad. Pokud máte v srdci jen trochu lásky k undergroundu, rozhodně si Šum v pološerech obstarejte, Lord Morbivod Šum v pološerech připravil povedeně. Má daleko k mainstreamu, o to víc je však uvěřitelný. A takovou muziku já rád.