Vezměte si atmosféru, melodičnost a hutnost alba Hypocrisy a hezky půl na půl to smíchejte se syrovostí, rytmikou a úderností alba Chaosphere od Meshuggah. Výsledek zahalte křišťálovým zvukem. Tak takhle se upeklo třetí album „Bičujících mladých mužů“. Intro je chorus rudých andělů ohlašujících příchod nových svatých a svatí přijdou, chytnou vás za koule (pokud je máte) a už to do vás řežou. První věc má fantastický refrén, který vás zvedne do výšky a pod sebou slyšíte jen šíleně rychlý tep srdce nějakého industriálního zvířete. Dvojka se blíží víc do trashe s řevem i s čistým metalovým zpěvem. Některé rytmy způsobují srdeční arytmii. Další skladba mě právě přivedla na ty Meshuggah. Jen místo psychedelické kytary podmalovávají ten masakr ledové klávesy. Čtyřka, resp. pátá stopa na albu je pro mě absolutně nejdokonalejší záležitost z tohoto CD. To už je skoro techno! Rytmus dvou kopáků je jako nezastavitelný vlak, kytary kopírují frekvenci a mám pocit, jako když pod koly praskají kolejnice. Klávesy z dob Demanufacture (FF) a nad tím vším se jako kyvadlo houpá šílená melodie. Do toho nastoupí hutné intermezzo (asi jsme vjeli do tunelu) a z něj se opět vynoříme do úplně monumentálního refrénu. Přestupní stanice „Nové Hypocrisy“ – šestý úsek cesty opět připomene Tätgreenovo laškování s hudbou. V uších zní zajímavé klávesové motivy. Další kousek má svoje vlastní intro, takové maličké, ale hned se zase řítíme z pěkně hrbolatého kopečka dolů. To je hardkór!!! Hele, nějaká továrna; „Animal, you´re an animal, you´re a goddamn fucking animal!“ Tak to bude asi továrna na instantní domací mazlíčky? Spíš se nějaký animal probouzí ve mně. A opět čistě zpívaný refrén vyráží okenní tabulky. Devátá šílenost mešugeského stylu se na vás bez varování vrhne jako rozzuřený pitbul a trrrhá! Když si myslíte, že je po všem, že jste to přežili, vrátí se a celé své dílo zkázy dokončí. Vítejte v Pekle. „Přiveďte ty mladé!“ Teď teprve začne to pravé pomalé bičování. Dokonalý ploužák na didžinu, pokud chcete, aby se ti diskofilní úchyláci pozabíjeli navzájem v marné snaze utéct před vašim bičem. Jako třešničku na dortu si nad jejich nebohými mrtvolkami zazpíváte „Ódu na radost a oheň“.
Ale copak? Chcete ještě? No tak si to tam pusťte … To se neoposlouchá… Jen počítejte s tím, že si vás Townsend a jeho kumpáni na nějaký ten měsíc ochočí.