Slunce umírá. Vyhasíná a na Zemi se snáší polární zima. Před sedmi lety byla ke Slunci vyslána loď Ikarus, ale zmizela, než splnila svůj úkol. Nyní je na cestě Ikarus 2 s osmi členy posádky.
Danny Boyle se dal na sci-fi a ten, kdo viděl trailer, byl jistě namlsaný a zároveň ve svém očekávání opatrný (u skvělých trailerů se to doporučuje).

Osobně nejsem na sci-fi zrovna vysazená (takže vám nepovím nic o citacích a odkazech na žánrovou klasiku typu Horizontu událostí apod.) a námět podobný filmům typu Jádro či Armageddon jistě může vzbuzovat určitá podezření. O fyzikálních, astrofyzikálních a dalších aspektech nevím zhola nic, proto se těším na případné komentáře. Ale rovnou říkám, že co vidíte v traileru, to dostanete. A ještě dávku navíc.
Po polovině filmu, kde se zběžně seznamujeme s posádkou a detaily jejich poslání, jsem nebyla schopna dát filmu cokoli jiného než čistou desítku, poněvadž od začátku jsem byla přilepená k sedačce a zapomínala dýchat. Sunshine se vyhýbá klišé (rodiny astronautů, nástup do raketoplánu atd.) a začíná až když se obrovský a úchvatný Icarus 2 se zlatým štítem blíží ke Slunci. Kamera zabírá posádku v prostorech lodi a občas se podívá na hrozivě velikou hvězdu nebo mrazivě prázdný vesmír za štítem. Ústřední motiv světla navíc prochází celým filmem v podobě odrazů v zrcadlech a skle, paprscích spektrálních barev i krásně zelené kyslíkové zahradě. Díky fantastickým ruchům (sluneční vítr apod.) jsou pohledy zvenčí úzkostné, až přechází mráz po zádech. Navíc všichni herci z mezinárodního castingu (Japonec, Korejec, Číňanka, Australanka, Ir – skvostný Cillian Murphy, Novozélanďan a dva Američané) jsou stoprocentně přirození i v dosti náročných scénách, takže o jejich profesionálním přesvědčení o správnosti oběti vlastního života pro lidstvo prostě nemůžete pochybovat. Stejně tak o jejich osudném rozhodnutí vydat se k Icaru 1, protože se dvěma náložemi mají větší šanci uspět. Při fascinující úrovni triků a rozpočtu 25 miliónů dolarů museli snad všichni hrát zadarmo. Anebo je Danny Boyle naprosto geniální.
Nicméně při odchodu z kina, kdy se mi pomalu zpomaloval tep, jsem o absolutním hodnocení již pochybovala. Přitom některé kvality se objevují až v druhé části filmu.

Všimněte si například, jak který hrdina umírá a co během filmu předtím dělal. Pří akčním závěru se zastavenými záběry a měnícím se obrazem si vzpomeňte na tezi o neschopnosti rozlišit v blízkosti slunce prostor a čas. S akcí navíc přichází výborný elektronický hudební doprovod opět made by Underworld. Jenže natěšeni z první poloviny čekáte při vstupu posádky do Icara 1 další gradaci a ups, ono už není kam. Záblesky mezi záběry slibují mnohé, ale scénárista Alex Garland už prostě nemá kam jít dál, nejspíš aby nemusel opisovat. V rychlém tempu se pak stane spousta věcí a zazní několik metafyzických vět. Ty jsou kupodivu docela přirozené, ale po první polovině filmu prostě nefungují tak, jak by asi Danny Boyle rád.
Obrození žánru sci-fi se asi nečekalo od Britů, ale bez diskuse je tady a nikoho by nemělo minout. Přesně kvůli filmům s takovým obrazem a zvukem se chodí do pořádného kinosálu. Tvůrci sice sami sobě nasadili vysokou laťku, kterou neudrželi celých 98 minut (další důkaz toho, že film není „natahovaný“), ale to je možná dobře. Na moje nervy by to bylo moc. Pamatuju si na kolegu Ondrajse, který byl tak nabitý Gojirou na loňském BA, že musel někoho obejmout. Přesně takový pocit jsem měla po Sunshine. A to se nestává často.
---- --- -- - -- --- ----
Velká Británie, 2007, 98 min
Režie: Danny Boyle
Hrají: Chris Evans, Cillian Murphy, Rose Byrne, Michelle Yeoh, Hiroyuki Sanada, Troy Garity, Cliff Curtis