Pamatujete na doby, kdy jste se ve škole museli nazpaměť učit básničky? Tak takto se budete cítit při poslechu mini-cd Supreme Conception Liturgy of Spiritual Disturbance. Ti jsou tvořeni známými a ještě známějšími jmény našeho ug (pro jejich výčet si klikněte na webík) a v hraničních mezích naší republiky přišli vskutku se zajímavou hudbou. Se vznešenou extremitou.

Supreme Conception se totiž nazvali Vznešeným konceptem, ale přitom nejsou skoro o ničem jiném než o vyhlazovací anihilaci. Ano, tato popravčí četa má opravdu vznešený koncept: Zničit, zabít, zlikvidovat. I to může být konceptem Řádu duševního narušení. Pokud vás totiž Supreme Conception nezlikvidují fyzicky, a jako že ta muzika sil sežere, protože notnou dávku soustředěnosti i na těch 15 minut vyžaduje, tak minimálně psychicky vám po poslechu nějaký ten tik ve tváři zůstane.

Hned industriální úvod první Anointing the Dignity vám nažene husí kůži až za předkožku. Kurva, poslouchat hodinu takovýchto psych, tak si jdu hledat pevnou větev. Jenže toto intro není jen na úvod, podobnými je protkáno komplet celé EPko a skladby jsou jimi propojeny v jeden celek. Ale nejedná se jen intra/outra, sem tam ruchy zasáhnou i přímo do muziky, třeba v začátcích Anointing the Dignity a Shaping the Epitomized, kde to zní přímo úchvatně. Pokud budou mít Supreme Conception pokračování, rozhodně budu držet palečky za to, aby se podobných úseků objevilo vícero.

Když už autoři – kvůli rychlosti a náročnosti muziky - byli nuceni sáhnout po automatu, udělali škopky pořádně a jako plnohodnotné bicí, vyhráli si s nimi. Spousty breaků, které nejen kopírují kytary běsnivého riffingu, zvuk projasňují často užité splashe a výborně užité zvukové banky nechávají na automat prakticky zapomenout; určitě nejlépe naprogramované bicí, co jsem u nás slyšel. Muzika samotná pak zní jakoby se na jedné nahrávce sešli George ”Azagthoth” Emmanuel III. (arpagia), Luc Lemay (nelibě znějící slamy) a Diego Sanchez/Matt Sotelo (riffing) za podpory za bicími nafetovaného, splašeného, přesto disciplinovaného šílence, což se ale vlastně dá říci i o kytarách; je to fakt jízda! Nezmínil-li bych ale výkon Seppa, který se zde překonává a tahá z rukávu esa jak na frázování, tak i polohy, musel bych si strčit Bibli do prdele. V souznění s hudbou jeho vokály znějí sugestivně a až démonicky – klidně si představte hodně nasraného a flaškou Jacka namručeného, mladého Bentona, jenž se snaží o americký brutal styl, takže jsem velmi zvědav, co předvede na nadcházejícím albu Heaving Earth.

V jistém ohledu by se tomuto EP dal dát plný počet, protože svůj účel plní na sto procent. Ovšem jen v určitém směru, protože pro svůj koncept je určeno asi jen brutal death kmenovým fans, případně ještě těm, kteří rádi ochutnají něčeho fakt extrémního a technikou protkaného. V našich končinách je toto EP pak jev určitě neslyšený (nejen produkčně!) a zahraničním počinům se nejen rovnající, ale velkou část z nich i válcující!