“ Jeden chlápek stál a vyklepával si z hlavy breberky. Doktor povídal, že tam žádný breberky nemá. Když se osm hodin sprchoval horkou vodou, jelikož trpěl od breberek, vylezl ven, osušil se a pořád jich měl plnou hlavu.“

Jestli má některý autor scifi štěstí na zfilmování svých děl, je to Philip K. Dick. Pokud pomineme ne zcela výrazná dílka Paycheck, Impostor a Screamers, máme před sebou monument jménem Blade Runner, Totall Recall, kterému body ubírá jen angažmá pana guvernéra Conana, a Minority Report. Nově se k Dickovským adaptacím řadí Linklaterův Temný obraz. A řekněme si hned, že se podařil.

„Hele, vezmeš pořádnej kus hašiše a vyřežeš z něj sochu v životní velikosti. Do tý pak vyhloubíš díru a do ní dáš kazeťák se strojkem na péro, postavíš se s ní fronty na hranicích a těsně než přijde na řadu, natáhneš strojek, socha dojde k celníkovi, ten se jí zeptá: „máte něco k proclení?“ a ten flák hašiše řekne: „Ne, nemám,“ a jde dál. Dokud na druhý straně hranice nedojde péro.
„Kdybys tam místo péra dal solární článek, mohl by chodit kolik let. Navěky.“

Příběh Boba Arctora rozhodně nepatří k těm veselým, a román o něm a jeho

přátelích není čtením (v případě filmu pokoukáním) na dobrou noc. Rozpad osobnosti, rozklad společnost, smrt, paranoia, vymývání mozků, neustálá lež, sebedestrukce a především závislost a drogy… taková témata mohou být zpracována různě. Vycházejí-li z osobních zkušenosti podepřené zážitky s přáteli umírajícími v halucinacích a nekonečných absťácích, nepůjde o žádnou veselou jízdu ve stylu populárních filmů o drogách. Snad jen strach a hnus tu bude, ale s pestrým Las Vegas nebude mít společného nic. Přidejte ke všem nepříjemným tématům ještě chmurnou vizi budoucnosti, kde všichni sledují všechny a všichni mohou být agenty, kde se prodává S(mrt) – droga která ničí mozek a rozkládá osobnost. Ano, ten obraz filmu, kde se hloupě žvaní o figuríně z haše nám najednou hodně temní.

„Protože, pomyslel si mrzutě, když sledoval jak policejní psychologové dokončují zprávu a podepisují ji, protože právě teď jsme všichni obráceně, jeden každý z nás, všichni a všechno, rozměr i čas. Ale jak dlouho, napadlo ho, může fotografovi trvat, než si všimne, že má obráceně negativ, a dá ho správně? Kdy ho obrátí, aby byl tak, jak má být?“

Bob Arctor (Keanu Reeves) je agent, jehož posláním je sledovat sám sebe. Sám je sledován a ti, které sleduje (krom sebe) o něm patrně ví. Paranoia se v temném obrazu ukáže být až naivní důvěřivostí, schizofrenie naopak docela rozumným přístupem ke světu.
Herecké obsazení dává tušit, že Temný obraz bude o to výraznější zážitek oč střídměji se podaří držet vizuální formu. Komorní drama, které by mohlo snadno sklouznout k feťáckému historkaření se především díky Robertu Downeymu jr. a Woody Harrelsonovi může opřít o přesné výkony. S hlavní postavou Keanu Reevese můžete mít problém jen tehdy, pokud vám (jako mě) před očima tane jeho matrixovsky vyholené tělo s pekáčem buchet místo břicha – to jde těžko dohromady s postavou vyfetované trosky… Nicméně i jemu prospívá specifická metoda překreslování, díky které je film vizuálně výrazný. Nejsem rozhodně příznivec kreslených filmů, technika překreslování herců – stejná jakou Linklater použil již ve filmu Sním či bdím? zde ale svou neostrostí výborně podbarvuje atmosféru filmu. Především ale umožňuje elegantně zobrazit tzv. rušičku. Rušička je pro děj centrálním předmětem, zdaleka nejen rekvizitou - agenta (potažmo herce) kryje

tak, že překresluje na jeho obleku stovky fragmentů: obrazů jiných osob. Na plátno se tak podařilo věrně dostat jeden z nástrojů, kterými v románové předloze Dick ztvárňuje odosobnění a rozpad osobnosti. Technologie tedy v tomto filmu výjimečně funguje v patřičné roli služky obsahu. Stejně efektně, invenčně a režijně elegantně působí zrychlování obrazu a začleňování všudypřítomných skrytých kamer přímo do filmového vyprávění.

Po shlédnutí se objevilo (stylově) nutkání znovu si přečíst knihu. A ouha, původní dojem, že film přepisuje věrně nejen děj, ale i celkovou chmurnou náladu, temnotu, roztříštěnost lidí i prostoru jsem musel poopravit. Pochopitelně a velmi správně je na minimum omezen filozofující aspekt knihy. Jde mu to k duhu, byť stále je možná o něco upovídanější a delší než by být musel. Tehdy, kdy se vzdává řečnění a sází na svou nejsilnější stránku – neomezené možnosti triků a výraznou vizualitu je totiž nejpůsobivější.
Podstatnější ale je, že film je ještě pořád o mnoho laskavější a lidštější než šílenství, které představuje původní Dickův text. Ne že by snad změny byly rozsáhlé, ale tam, kde ve filmu svitne naděje, v knize je důsledně zničena. Film se vyhne smrti několika postav a v ne zcela povedeném konci chybí nemilosrdnost a vrstva těžkého smutku se přece jen nezdá tak hluboká a neprostupná jako v knize…

“Máme tu i houby. Experimentální plantáže hub, samozřejmě dobře chráněný , aby se k nim nedostaly cizorodý spóry a nechytly se v podhoubí.“
„Houby,“ řekl Bruce a vešel do temné rozpálené boudy. Správce ho provázel pohledem.
„Ano, Bruci,“ řekl.
„Ano, Bruci,“ řekl Bruce.
---- --- -- - -- --- ----
USA, 2006, 100 min
Režie: Richard Linklater
Hrají: Keanu Reeves, Robert Downey Jr., Woody Harrelson, Rory Cochrane, Winona Ryder