Angličtí TesseracT nám po pěti letech přinášejí novou, koncepční desku War Of Being a opět se jedná o mocnou porci moderního, progresivně metalového umění. Nekoná se žádná zásadní změna v kurzu, nicméně lze pozorovat, že tentokrát kapela předkládá přeci jen o něco více chytlavé, a hlavně živelnější songy.
Nenechte se odradit náročným úvodním kusem Natural Disaster, který zní možná trochu přehnaně krkolomně. Hned následující Echoes už totiž nabídne jednodušší melodickou linku a sympaticky dravé okamžiky, které mají na svědomí příjemně masivní kytary. V následující The Grey přichází pak ještě větší přímočarost, kdy jak hudba, tak zpěv ubíhají nezvykle plynule. Konvenční melodii vokálu podporují rovnější beaty, šetří se vyhrocenými momenty a navzdory stále dost prkenné dramatičnosti se dá říct, že hudba šlape.
Kapela jako by se snažila držet balanc mezi efektním uměním a líbivými melodiemi, tvrdými kytarami a baladickým patosem. Na můj vkus je sice poměr umění vs. metal stále příliš nakloněn na první stranu, nicméně shledávám, že hudba na novince není neustále tolik agresivně progresivní a je více uchu lahodící. Naléhavá Legion a epická Tender budiž toho důkazem.
Titulní jedenáctiminutová War Of Being při své hlubokomyslnosti a okázalosti je vlastně také fajn, a to zejména díky tvrdším (djent) groove riffům a growlu. Tento aspekt lze svým způsobem považovat za návrat ke kořenům, což je dle mého krok správným směrem. Návrat tvrdosti je ale na novince pořád hodně polovičatý. Na úkor tvrdých kytar tu totiž máme stále zbytečně velkou porci zpěvákova sólového exhibování. Jsou to zkrátka pořád až moc velké zpívánky, nicméně přehledný sound a energičtější songwriting nahrávce svědčí.
Zmíněný vokální nešvar je asi nejvíce patrný ve skladbě Sirens. Tohle je prostě už moc. Rozumím tomu, že Daniel Tompkins je excelentní zpěvák, že je výkladní skříní kapely a celé to prodává, ale až takové upozadění hudby na úkor vokálu je prostě nepřijatelné. Navíc myslím, že hlavní přínos Tesseract spočívá jinde. Podobně je na tom i následující Burden, zde je však vokální linka přeci jen zakomponovaná do nějaké hudby a nejde pouze o zpěvákovo sólo. Skladba tak obsahuje jakési instrumentální pnutí a pak je vše mnohem víc v pořádku. Závěrečná devítiminutová Sacrifice je díky tvrdším kytarám a slapující base opět v pohodě a naklání celkové hodnocení definitivně do nadprůměrných čísel.
TesseracT je bez debat zajímavá kapela. Její umělecké pojetí metalu na novince War Of Being (stejně jako na minulých albech) zasluhuje respekt. Bohužel (stejně jako na minulých albech) se v mém případě 100 % obsahu alba nesetkává s pochopením. Jsou zde pasáže, které jsou super, originální, produkčně vymazlené, jsou tu ale i úseky, které jsou buď zbytečně uječené anebo kostrbaté či naopak až příliš sladké. Hudba občas ztrácí drive a upadá do složitostí či patosu. Tak to ale u Tesseract prostě je a je třeba to přijmout.
Finální verdikt je opět tedy spíš rezervovaný. Byť bych si to přál, nemohu bohužel ani tentokrát propuknout v úplné nadšení. Koncepčně pojatá novinka, která textově popisuje těžkosti bytí, zní určitě líp než minulá dvě alba, nicméně stále je to až moc na sílu tlačený art. Není to problém natolik, abych album zavrhnul nebo jej neposlouchal, protože i přes uvedený neduh jde stále o nadstandardně kvalitní, moderní, progresivně metalovou nahrávku.
Vložit komentář