Biodrtička Berzerker je jednou z kapel, co si prostě nelze splést. Charakteristický přesamplovaný kopák pozná ihned každý příznivec žánru a osobitost je pro tyto Australany synonymem. Kdysi jsem byl uchvácen druhým albem Dissimulate, kyber masakrem v krysích maskách, ale nadšení bohužel opadlo v roce 2005 s příchodem očekávané desky World of Lies. Všichni kdo se k ní vyjádřili, mluvili (v souladu s mým názorem) o nudě a vyčerpanosti studnice nápadů. Animosity o dva roky později naznačila, že se jednalo jen o negativní výkyv, nikoliv trend. Podívejme se, kam se kapela dostala v roce 2008.
Na letošním Brutalu se jejich vystoupení neobešlo bez četných komplikací. Komorní atmosféru zajistil extrémně hustý déšť, přes který se k pódiu dostavili pouze opravdoví fanoušci, a aby toho nebylo málo, během setu dvakrát vypadl proud; Berzerker tak nakonec váhali, zda vůbec dokončovat svůj playlist. Frontman Luke

Kenny mimo jiné oznámil, že kapela odstupuje od Earache Records a dále bude vydávat pod vlastní hlavičkou. Na novince tedy očekávám oproštění od okolních vlivů a absolutně svobodný projev. A docela se povedlo.
Kapela Berzerker je známa pro svoje experimenty s elektronikou, bicími prohnanými přes sampler a morbidními tématy. Intra písní klasicky vkusně korespondují s hudební expresí. Vděčný zdroj je komentář z jakéhosi dokumentárního filmu; témata jako rozklad mršin, sebevražedné válečné taktiky primitivních bojovníků oklamaných náboženskou propagandou, hyenismus a kanibalismus skvěle sednou do stylu. Obecně jde o smrt v biologickém úhlu pohledu. V tomhle ohledu posluchače nemůže nic překvapit; o další sériovce podle stejné šablony bych však tak úplně nemluvil.
Struktury skladeb se mi zdají mnohem členitější než dosud. Neznamená to sice, že by nehrozil stereotyp, ale deska Reawakening dokáže zabavit na (o něco) delší dobu. Breakbeatová komponenta je příjemnou novinkou, v kontrastu s death metalem totiž vyzní neotřele a atraktivně. Svou roli sehrává i melodie, kytarové linky oproti zvyklostem trochu vystupují pozadí. Pecka Caught in the Crossfire je asi nejsnadněji zapamatovatelná skladba, uchytila se mi už na Brutalu, a to jsem ještě stál po kotníky ve vodě. Opět se ukazuje, že Berzerker těží ze přímé surovosti a agresivního projevu. Jak to už ale bylo na předchozích deskách, pokud nejste z těch, kdo milují jejich sound bez ohledu na

omezenou variabilitu, za chvíli začne záměrně přebuzený kopák obtěžovat, později nudit. Jakoby si to někdo z kapely uvědomil a toto bylo impulsem k ‚děravění‘ skladeb. Zrovna tak došlo k vyvážení hlasitostí nástrojů - škoda, že to trochu musel odnést rachoťák, který chvílemi opravdu není slyšet a posluchače to mate; je to přece jen určující prvek v sypavosti pasáží.
Na konci desky je šest (!) více či méně tucavých remixů, což je děsivá cifra. Většina z nich totiž nestojí za poslech; rád si občas dám i žánry jako techno a dark D’n‘B, ale můj názor je zhruba následující: vzhledem k charakteru cílové skupiny nahrávky vynechání takových experimentů by asi mnoho lidí nemrzelo. Nebál bych se označit je za zbytečnost.
Takže když si to shrneme, plusy uděluji za opětovný výstup z fádnosti a promyšlenou renovaci vlastní tváře, za povedené doprovodné samply, za zvuk (až na ten virbl), a za aranže. Mínusy jsou taky jasné: čas od času otřesný zvuk basy, pár nudných vsuvek, otravné remixy a nakonec záporný aspekt rozsekanosti struktur: snížení přirozeného plynutí skladeb.