The Body jsem měl zaškatulkovaný jako eklektickej mišmaš žánrů, kterej míchá metal, elektroniku, pop a já nevím co ještě, a má přitom řekněme trochu vyšší umělecký ambice. Vzhledem k jejich výkonosti (krom vlastního alba cca každý dva roky maj spoustu kolaborací, namátkou s Lingua Ignota, Bummer nebo Full of Hell, kdo to má všechno stíhat) si netroufám tvrdit, že tak fungujou na každý nahrávce, ale aspoň na předchozí dlouhohrající desce I Have Fought Against It, But I Can’t Any Longer to byla hodně různorodá směs napříč žánry. Stejně tak u letošního alba A Grave Of A Dog, vydanýho pod hlavičkou Sightless Pit, na kterým se krom Lea Bruforda z The Body podíleli taky lidi z Lingua Ignota a Full of Hell.

A tak mě novinka I Have Seen All I Need To See docela zaskočila, protože jde víceméně o čistej drone/noise/doom monolit, oholenej takřka na kost. Tatam je bohatá instrumentace předchozích alb, tady je až na pár drobnejch výjimek jen bicí a kytara. Tatam jsou všemožný hostovačky různejch zpěváků, I Have Seen All I Need to See si vystačí jen s tradičním rykotem Chipa Kinga.

Základem desky je tak doopravdy masivní zvuk, kterej dává vyniknout všemožnejm distorzím, vazbením a echům, kterýma jsou kytary a bicí prohnaný. A i když je struktura zvuku až překvapivě bohatá (těch distorzí je mraky, a často se zajímavě prolínaj), výsledkem je bezútěšnej monolit, kterej především utlačuje. Skladby se pak daj rozdělit víceméně do dvou skupin: jedna se soustředí na masivní doom/drone rifáž (třeba The City Is Shelled nebo Tied Up an Locked), druhá spíš na abstraktnější hlukový koláže (A Pain of Knowing nebo They are Coming). Mně osobně víc vyhovuje poloha první, třeba taková The City Is Shelled je fakt skvělá, páč je tu jak mocnej riff, tak i jeden z mála zvukově barevnějších výletů – ke konci skladby se tu přidá plíživej klávesovej motiv, kterej ojediněle naruší jinak neprostupnou hlukovou hradbu.

Celkově mi střídmější přístup ke skládání u The Body sedí. I Have Seen All I Need To See díky němu má obzvláště strohou, utiskující atmosféru, která snadno pohltí. A když už přijde nějaká melodičtější vsuvka, tak působí nádherně šokujícím, narušujícím dojmem.