Je opravdu neskutečné, že jakákoli placka, která k nám do “redakce“ dojde z Redblacku, je pak na několik měsíců nikde. Samozřejmě jde především o naši neschopnost (a aj lenost), ale když se během dvou měsíců dvakrát stěhujete, přijdete o kompa a tunu dalších věcí, do toho hnedle trilión dalších problémů (a všechny najednou), kterými nebudu zatěžovat, pracovní vytíženost… ale to jen tak na okraj a jako omluva Redblacku, proč se na těchhle umírajících stránkách vlastně až nyní objevuje recenze (?) na poslední výtvorek agilních Holanďanů.
Jsem vskutku rád, že Redblack je stejně jako Gathering těleso, které se neohlíží okolo a jde stále dál svým směrem, hledá a objevuje (či se o to alespoň snaží). Je jasné, že Gathering pro většinu svých prapůvodních fans již možná ztratili význam, ale zase našli nové a lepší, kteří, jak to bylo vidět na letošním koncertě v Akropoli, se dostali i do jejich minulosti a přijali ji.
Bezpochyby na tom bude mít největší zásluhu divoženka Anneke, která krom toho, že se dala dohromady tak, až mi šly oči kolem ;), hravě zvládá komunikaci (manipulaci?) s publikem. Tato žena má prostě přirozený talent vás strhnout a přesvědčit o svém, a přesně takto zní i její projev. Na Souvenirs oproti minulosti na její hlas a zpěv již není kladen takový důraz a stal se regulérní součástí kapely – ne jejím základem, ale ani zbla neubral na své kráse a je stále stejně intenzivní, i když jakoby zakřiknutý, na což jsem si zpočátku nemohl zvyknout. Nakonec jsem ale objevil (ale trvalo to!) i její klasické překrývající se linky a podzpěvy, ale tentokrát budete mít opravdu sakra větší problém všechno to, co na desce je, a to samé platí pro muziku, odhalit.
Jede se v základní lince/motivu (a využívá se ho vždy až na doraz), zbytečně se nic nikam nežene a to je dobře, protože tentokrát se směr, kterým se Gathering vlastně vydali už na (debilním?) How to Measure a Planet?, podařilo ukočírovat a dát mu smysl. Sice se vytratila rocková hravost a síla z předchozího a skvělého If_then_else, ale zato se jim do muziky opravdu podařilo vložit onu temnou hypnotickou zmatlanost, pro kterou si pak umělci do stylu mohou přiložit ono trip, i když se celá deska nenese plně v tomto směru. Není totiž třeba mnohovrstvených motivů a složitých kontur skladeb, ale v tomto případě se musí hrát s detaily a miniaturou riffu, zvuku, linky.. a do toho pak třeba jen v klidu pustit kilo nebo zavazbit, upravit/změnit zvuk virblu nebo použít jiný (vše poslouchám ve sluchátkách a díky té době jsem si všiml i niancí třeba jen v jeho zvuku – deska je dle mě nahrávána minimálně na tři), mírně přidat na tempu, maličko vygradovat atd. Gathering se v současné podobě vidí jako průkopníci stylu triprock, já říkám elektrip.
Vlastně až teď, po celé té době od vydání cd a tom mém “zpoždění“, jsem se do Souvenirs dostal a dokáži tak ocenit jeho kvalitu, jinak by můj úsudek nebyl tolik pozitivní a nakonec by mne mrzelo, co že jsem to tehdy vyplodil. Gathering a Redblacku tedy posílám pochvalu (i když mám radši ty starší flákoty) a je jen škoda, že na promu chybí dvě skladbičky, a to zrovinka i ta, kde hostuje Trickster G (Ulver). Ale díky tomu, že si Gathering toto cd vydali již na vlastním labelu, je jen vidět, že nejsou jen dobrými hudebníky, ale i obchodníky. Nezbývá si tedy desku jedině než koupit.. ;)
P.S.: Zajímají-li někoho slova, Anneke zpívá o svém dětství, přátelích, ztrátách blízkých, lásce… prostě osobní výpovědi, a proto jí to asi tak jde. Zpívá, co cítí...