Scott Cooper si jako režisér s větším či menším úspěchem vyzkoušel už několik žánrů od westernu po horor. Jeho poslední spolupráce s Christianem Balem v podobě westernově laděných Nepřátel dopadla na výbornou, proč se tedy netěšit na jejich další spolupráci? Kdo to o mně nějakým nedopatřením neví, Christian Bale mě fascinuje, ať má metrák, nebo čtyřicet kilo i se železnou postelí. Dokonce jsem se pokoušela podruhé zhlédnout posledního Thora, ale to už skoro fyzicky bolelo. Pokud někdo zveřejní dvouapůlhodinový záběr na jeho rakev, až zemře, budu se dívat taky. A nejspíš se budu nudit míň než u Bledého modrého oka.

Detektiv ve výslužbě Augustus Landor (Bale) přichází do vojenské akademie West Point, aby se ujal vyšetřování smrti mladého kadeta, kterému bylo po smrti vyříznuto srdce. Jako jeho uši a oči mezi mladými vojáky slouží kadet jménem Edgar Allan Poe (Harry Melling). Jejich společné vyšetřování vede k okultním rituálům a rodině vojenského lékaře Marquise, především k jeho dceři jménem Lea a jejím bledě modrým očím.

Jméno E. A. Poe tu samozřejmě není náhodou. Poe byl často pro americké filmaře inspirací jak v podobě jeho literárního díla, tak jeho krátkého a relativně zajímavého života. Nebo obojího v nějaké pomotané kombinaci (viz. Havran z roku 2012). V zamýšlené poctě literárnímu zakladateli žánru, za něhož je Poe obecně považován, se film snaží být jakýmsi gotickým detektivním thrillerem. Takový film by ale měl kromě povinné záhady servírovat temnou atmosféru, ideálně s nádechem nadpřirozena, a samozřejmě napětí. Bledé modré oko postrádá bohužel obojí. Přestože knižní předloha obojí nabízí. Osobně si myslím, že si Cooper vybral ke zpracování dobrou, ale obtížně zpracovatelnou knihu. Překlopit čtyři sta stran do scénáře dvouhodinového film je nepochybně fuška. I opačným se to samozřejmě někdy povede skvěle (Příchozí) a někdy vůbec (třeba trilogie Hobit).

Román Louise Bayarda stojí na třech pilířích: vyšetřování zločinu, prostředí vojenské akademie a vztahu mezi Landorem (vypravěčem) a Poem. Cooper se rozhodl pracovat téměř výhradně s detektivní linkou, ze které i přes eRkový rating filmu vyhodil téměř všechny krvavé a nadpřirozenem zavánějící momenty, které navíc představují téměř jediné skutečně napínavé části příběhu. Temnou atmosféru taky nelze vykouzlit pouze dlouhými záběry na les či ledárnu (i když krajinu umí Cooper obecně využívat dobře) a ponurou, dunivou hudbou. Bayard v knize hodně pracuje s rytmem vojenských pochodů či zvonů. Jeden by řekl, že to se do filmu s průměrně dobrým střihačem přímo nabízí. A nic.

Hlavní nedostatkem filmu je ale zanedbání postavy E. A. Poea a jeho vztahu s Landorem, který se nakonec blíží vztahu mezi synem a otcem založeným na hluboké niterné potřebě obou postav. Svému vztahu s Poem vypravěč v knize věnuje snad víc stran než samotnému vyšetřování. Poe je pak vrstevnatou postavou s neadekvátním sebevědomím, pocitem nadřazenosti, touhou po lásce a uznání a Landor se pro něj stává otcovskou figurou, kterou v životě postrádá. Jedna z posledních scén filmu jasně ukazuje, jak silně by takový vztah na plátně či obrazovce působil a jak skvěle by to Bale a Melling dokázali zahrát. Že má film jen dvě hodiny a že to tam nešlo nacpat? Možná. Ale bez toho bohužel nefunguje ani ta detektivní linka. Možná má pozornost opravdu polevovala, ale podle mě z filmu ani nelze pořádně pochopit, proč se jmenuje Pale Blue Eye. V knize má báseň s těmito slovy dokonce dost zásadní roli v ději. Myslím, že nejen z tohoto důvodu je Bledě modré oko jedním z filmů, kterému by zásadně prospěl skromný voiceover.

Bledě modré oko má kromě slušné výpravy a místy celkem zajímavé kamery jedno velké, nepopiratelné plus. Tím je výkon představitele Poea Harryho Mellinga, známého samozřejmě ze série o Harry Potterovi a několika dalších vedlejších rolí (skvělý byl například Old Guard: Nesmrtelní). Ačkoli Poe by měl být teoreticky velmi teatrální postavou, Mellingův výkon je i přes fyzickou výlučnost naprosto přesný a až neskutečně přirozený. Christian Bale hraje nijakou, nevýraznou postavu, kterou vyprazdňuje absence role vypravěče a vztahu k ostatním postavám. A je známá věc, že když Bale nemá moc co hrát, docela to skřípe. Proč jsou tu velká herecká jména jako Gillian Anderson (která se nedá ani poslouchat) či Robert Duvall, je mi záhadou.

Jedna rada na konec. Číst knižní předlohu těsně před zhlédnutím filmu je nebetyčná hloupost. I když nejste hnidopich a akceptujete zákonitosti rozdílného způsobu zpracování příběhu pro knižní a filmové médium, i když jde o docela dobrý film, tak kniha bude téměř vždycky lepší. A u Bledého modrého oka nemůže být o dobrém filmu řeč.