The Scalar Process jsou vedle Gorod a Fractal Universe, kteří na nahrávání tohoto alba propůjčili bubeníka, jednou z nemnoha z tech/prog death francouzských kapel. Už dlouho od zveřejnění prvního singlu jsem se na jejich debut těšil. A jsem moc rád, že tentokrát má očekávání nahrávce nepřitížily, protože Coagulative Matter je skvělá a určitě The Scalar Process řadím k těm z nadějných Evropanů.

Má na kráse jedinou vadu. Mix. Ten je sice v pořádku co se týče strunných nástrojů, ale poměrně potlačuje bicí, čímž deska lehce ztrácí atak. V těch nejenergičtějších úsecích, kde celá muzika sviští vpřed v melodickém a svižně napsaném motivu pospolu, to prostě trošku vázne. Jakoby při finálním ošetření nahrávky někdo bicí o 20 % stáhl, přitom je slyšet, obzvláště v tichých momentech alba, že Clement Denys nahrávce dal potřebnou péči a nebral svou participaci pouze jako výpomoc. Fakt trošku škoda, neb by se tím výsledný efekt dost zlepšil a především znásobila údernost muziky i přesto, že se The Scalar Process zaměřují na atmosféru.

Hudebně jde o atmosférický death metal, jehož nejbližší příbuzní jsou Virvum a Fallujah. Obzvláště druze jmenovaní jsou alfou omegou, protože i ti byli pro vývoj zvuku Virvum stěžejní. Technický atmo-death metal doplněný plno klidnými, až ambietními pasážemi, které tu nejsou pro zpestření, ale figurují jako nedílná a hlavně silná složka (Mirror Cognition) výraziva francouzského, dnes už o stálého bubeníka rozšířeného kvarteta.

I přes žánrovou škatulku technického death metalu muzika The Scalar Process není překombinovaná a co mě na nich vedle atmosféry rozhodně baví, jsou kytarové riffy, k nimž pro přiblížení nad dvě kapely výše ještě přidávám The Faceless a The Zenith Passage, dali by se i Irreversible Mechanism. Totiž i jako nekytarista si je naplno užívám, není třeba se složitě soustředit na to, co se v muzice odehrává a lze se jí oddat naplno. Vhodné slovo je srozumitelnost. Materiál na Coagulative Matter je navíc chytlavý, takže po poslechu v hlavě nemáte vír, natož zmatek, co se právě odehrálo, ale opouštíte jej zklidněni a uvolněni. A troufám si tvrdit, že vzhledem ke konceptu alba, kde klíčová postava je konfrontována se svými trápeními a problémy, které jsou ji vzdálené v čase a prostoru, toto byl i záměr.

The Scalar Process nejsou o přílišné agresi, mají vyvolat emoce, hloubání, rozčarování, což vidím i v titulní kresbě, kde se nachází postava ukotvená právě mimo čas a prostor, ale s pevnou půdou pod nohama, přesto ztracená kdesi ve vesmíru. Nekvetoucí, ale neuhynulý strom za postavou může biblicky odkazovat až někam k věčnosti, jeho kmen pak vidím jako pevný a opěrný bod ve vlastní mysli, která podléhá rozrůstajícím halucinativním deziluzím.

Debut The Scalar Process přináší na poslech příjemný a na žánr nepřepálený atmo tech death, který by pro svou emocionálnost neměl budit dojem za hudbou stojících mechanoidů. Debut, který i přes nedostatek potlačenějších bicích má na konci roku velkou šanci promítnout se v závěrečném zúčtování.