Vydavatelská politika českého labelu Epidemie Records je velice sympatická. Martin Čech se snaží hledat nějakým způsobem především originální hudební počiny. Není tak divu, že mezi takové klenoty, jakými jsou například finští

Jääportit, čeští Demimonde, kteří se svým Mutant Star nabídli zcela nový pohled na komplexní propojení metalové hudby s elektronikou, či senzační pakistánské duo Dusk, nyní přibyli i Thy Catafalque, kteří si svou produkcí již pěkných pár let říkali o pozornost.
Největší pýchou těchto neúnavných zvukových experimentátorů je um kombinovat industriální motivy s chytlavou melodikou. Celek pak působí bombasticky, ale díky hlukovým prvkům a dokonalé práci s náladou, zůstává onen ponurý odér, který leží nad albem jak těžká hutná mlha.
Právě na chladné atmosféře byla postavena předešlá nahrávka Tuno Ido Tárlat a v jisté míře se na tuto tendenci navazuje i nyní, nicméně náladaMaďarská experimentální dvojice Tamás Kátai a János Juhász se obklopila řadou zajímavých hostů a pod hlavičkou Thy Catafalque vydala již své páté album nazvané Róka Hasa Rádió. Posluchači se mohou těšit na netradiční kombinaci atmosférického black metalu a folku s industriální atmosférou a lehkými doteky ambientu.nové desky je přeci jen o něco prosluněnější. Je znát i zřetelný příklon k přímočaré melodice. Na můj vkus je zde obsaženo až příliš rozjuchaných pasáží, zastoupených především halekavými popěvky (Esolámpás, Köd Utánam), které se trošku bijí s nádhernými atmosférickými momenty (Urhajók Makón, Piroshátú). Je to na jednu stranu sice zajímavý zpestřující prvek, ale trpí tím ucelená atmosféra, která pro mě byla vždy základem celkového zážitku z poslechu Thy Catafalque.
Ani nyní se však, i přes větší prostor pro přímočaré prvky, nehraje na písničkové konstrukce a skladby lze vnímat spíše jako neustále se rozvětvující příběhy, které chvílemi ubíjejí repetitivními motivy, aby vzápětí překvapily náhlým stylovým zvratem. Perfektně působí zakomponování křehkého vokálu Ágnes Tóth či nástrojů jako violoncello, housle nebo klarinet. Že je album kompletně nazpívané v maďarštině, navíc dodává jakýsi punc jedinečnosti.
Stylově na sebe Róka Hlasa Rádió nabaluje nejrůznější vlivy. Od atmosférického metalu, jež představuje stabilní základ, přes blackové a deathové

prvky až téměř k sludgeově hutným plochám a samozřejmostí je neustálé využívání elektroniky. Zastřené šumivé beaty, z jejichž pozadí vykukují uklidňující melodie, tvoří kouzelnou kulisu k vlastnímu snění. Deska je to povedená, o tom není pochyb. Avšak pocitu, že potenciál tvůrčí dvojice stále není využit naplno, se nemohu zbavit.