Universally Estranged jsou zbrusu nová smečka z Houstonu, a jak trend anonymity velí, nevím, kdo za ním stojí, jestli je to pokojíčkáč, nebo regulérně fungující kapela; přikláněl bych se ovšem k variantě jednočlenné.

Obsah jeho či jejich alba se jednoduše dá popsat jako sci-fi old school death metal. Kupodivu to ale není ani tak variace na Nocturnus, ze všeho nejvíc mi zvuk Universally Estranged připomíná deathmetalovou verzi seriálu Stranger Things. S tím, že jemná alchymie, která v seriálu propojila retro, technickou vybroušenost a neskutečně podařený casting (tady nám ta paralela pajdá), se na desce po mém soudu tak úplně nepovedla. Metal má sice slušnou úroveň, takže technika je naprosto v pořádku, ale riffy by potřebovaly ještě pročísnout. Chtělo by to valivější, brisknější nebo vyhrocenější pasáže. Z „pouhé“ dobře udělané techniky cítím snad až kalkul.

Formálně vzato tu částečně máme co do činění s Morbid Angel stylem, taková třetí The Visitor působí jako nalezená dvanáctá píseň z Domination. Jsem ten poslední, kdo by si na takovou pasáž stěžoval. Ale krom takových partů jsou tu i jednoduché tupačky, nechápu třeba osmou Reared Up In Spectral Predation, která mě svou primitivitou až uráží. Některé písně opravdu nabízí zajímavé riffy, jinde je to, zejména ze strany bicí soupravy, trochu slabší. Zvlášť v těchto mělčích pasážích se materiál až příliš opírá o sci-fi samply. Což o to, některé z nich jako taková berlička dobře zafungují, ale co si mám myslet o zvuku laserové přestřelky jako z Flashe Gordona? Opravdu nedokážu říct, jestli je to míněno vážně, nebo jde o nějakou divnou legraci.

Universally Estranged představují alespoň trochu zajímavější z vlny hodně na sílu nahraných smeček okolo Blood Incantation. Ostatně moc bych za to nedal, že s Blood Incantation, Black Curse nebo Tomb Mold může sdílet i některého ze členů. Společný mi přijde zvuk, který mi vůbec nesedí pro svou umělotinu, která ale zároveň chce znít hnilobně a nejde honit naráz tolik zajíců. Především ale, místo poctivého, byť třeba klopotného death metalu, z nich cítím už shora zmíněný kalkul.

Z předchozích řádků je jasné, že jsem dost v rozpacích a album se mi nakonec po řadě poslechů spíš nelíbí. Nedá se ale říct, že by bylo špatné, ostatně sbírá mnohem víc kladných ohlasů než záporných. Jedna věc je jistá – s přibývajícími poslechy je to se zábavností horší a horší.