Příběh kanadských Voivod se píše už 40 let a je z mnoha pohledů obdivuhodný. Hudební progres od chaotického punk metalu po vyklidněný prog rock, který kapela stihla ani ne za dekádu, byl úžasný, stejně jako následné nečekané přitvrzení s Ericem Forrestem za mikrofonem. Poté comeback s původním zpěvákem, jehož se účastnil i slavný Jason Newsted (ex-Metallica), vypadal taktéž slibně, ovšem tragický skon kytaristy a hlavního skladatele Piggyho rozjezd kapely utnul. Všichni tehdy čekali konec, ale namísto toho kapela překvapila návratem s novým kytaristou Chewym. Kanaďané toho zkrátka mají za sebou hodně, co je však zajímavější, vždy se jim dařilo vydávat alba, která byla nejen kvalitní, ale také dost jiná.

Krom snahy neopakovat se a zkoušet nové věci byl vždy přítomen jakýsi jednotící Voivod feeling. Kapela umí zahrát tvrdě, nebojí se zvukově špinavějších anebo (post-)punkových poloh stejně jako vzdušných progrockových motivů, songwriting však zůstává identifikovatelný. Velký podíl na celkovém dojmu má samozřejmě Snakeův zpěv, který, pravda, není pro každého, ale ke specifickému vyznění kapely neodmyslitelně patří. Unikátní výraz pomáhají dotvářet též koncepční sci-fi příběhy v textech a osobitý artwork. Zkrátka po všech stránkách originální záležitost, která sice nikdy nebyla co do popularity opravdu velká, co do originality a kvality ovšem ano.

Letos nám tito nezdolní harcovníci nabízejí patnáctou řadovku, která je překvapivá zejména v tom, jak ambiciózně zní. Již na minulém The Wake bylo zřejmé, že s novým kytaristou kapela chytla svěží vítr do plachet a Synchro Anarchy tuto skutečnost potvrzuje. Dá se říct, že album na předchozí hudebně navazuje, je však o něco svižnější, tvrdší a více nahuštěné, a to jak skladatelsky, tak zvukově.

Opět je těžké jej stylově zařadit. Thrashmetalové pasáže střídají melodické úseky, objevují se kostrbaté propletence stejně jako svižnější punkové momenty. Našlápnuté bicí drží nonstop energické tempo a kytara s basou přehrávají figury, které jsou thrash nebo prog a často oboje zároveň. Hudbu doplňuje zmiňovaný post-punkový vokál a výsledek je možné nazvat všelijak. Podstatné ovšem je, že originalita souboru není na sílu tlačená. Voivod byli vždy sví, ale tak nějak nenuceně, a na novince je to dobře slyšet. Členité a intenzívní songy ubíhají ve svižném tempu, nabízejí vkusné melodie, a byť nepůsobí na poslech nijak složitě, jsou o dost jinde než zbytek metalového univerza.

Kapela zde reflektuje svoji minulost, nejde však o vykrádání sebe sama. Na albu jsou ke slyšení typické voivodí „vrzající“ akordy, Chewy je však používá spíše jako jeden z aspektů nového zvuku, než aby s Piggym spjatou minulost kopíroval. Naopak je zde dost svěžích nápadů a stále je co poslouchat. Třeba baskytaru, která je na albu hodně výrazná, a její souhru s kytarou, nebo jak oba nástroje často nehrají unisono, a přesto dobře souzní. Co se týče samotných skladeb, vyzdvihnul bych určitě členitou Planet Eaters, která je dle mého esenciální voivod-peckou, anebo třeba svižnou Sleeves Off, kdy obě skladby zachycují trochu jinou polohu kapely a ukazují, že Kanaďané umí být originální různými způsoby.

Album je velmi dobře ošetřené ale i po technické stránce. Má výborný, plný a šťavnatý zvuk, kde každý nástroj je krásně čitelný a vyzní. Řekl bych, že Voivod tentokrát prezentují přesně ten zvuk a styl, který od nich jako jejich fanoušek očekávám. Je jedno, jestli tomu říkáme prog, techno thrash anebo kosmický metal, důležité jsou nápady, provedení, originalita a energie, a toho nabízí Synchro Anarchy dostatek.