Pyrenejská metropole Toulouse je synonymem pro letouny Airbus, ale pochází odsud i lehce švihlá šestihlavá partička ZUBROWSKA – a ta je zase synonymem hudební pestrosti a zábavnosti při zachování vysoké muzikantské kvality. Potvrzuje to nejnovější dvacetiminutová jednohubka The Canister, při jejímž poslechu se ani minutu nenudíte, vaším přehrávačem proletí jak TGV a klidně ji schroupete třikrát čtyřikrát za sebou…

Snad více než kdy jindy vyniká fakt, že kořen ZUBROWSKÉ je pevně zapuštěný v hardcoru, ale přitom z jejího mohutného kmene zcela přirozeně vybíhají výhonky a větve dalších žánrů – death metal a občas nějaká rezidua grindu, plynule přecházející do zcela chaotických vyhrávek, jinde zase kytary znějí skoro blackově, do toho všudypřítomný rock’n’rollový, místy až punkový feeling, ale i nemálo míst překvapivě vyklidněných, rozjímavějších, až melancholických. Kapitola sama pro sebe jsou vokály Nutze a Clauda, od skoro emocorové/screamové hysterie a typicky francouzské afektované manýry až po kompletní škálu řevu a chropotu, přitom jsou zpěvy po většinu času slovo od slova srozumitelné.

ZUBROWSKA také ukazuje, že se rozhodně nebojí moderních vlivů, ať už mají přídomek „groove“, „math“ či „schizo“… (čímž svou posluchačskou základnu rozšiřují od GOJIRY až po DILLINGER), tyto prvky ovšem zakomponovávají vkusně, smysluplně a rozhodně to nepůsobí jako nějaká prvoplánová dobově poplatná trendařina. Výsledná tvář je pak dozdobená všemožnými vtípky, počínaje úvodními smyčci à la rozezlený včelí úl a konče minimalistickým klavírním outrem, jedním z momentů, kdy tito věční pařmeni a šprýmaři nastavují i svou vážnější, zamyšlenější tvář. Na mnoha místech byste možná ani nepoznali, že posloucháte právě ZUBROWSKOU, ale jako celek vám to nakonec bude dávat dokonalý smysl, jako když se podíváte z dálky na jednolitou mozaiku.

Paradoxně je to sice jedno z nejpestřejších a žánrově nejzběsilejších alb, ale zároveň snad to nejpřímočařejší, nejhitovější a nejpřístupnější, co kdy tato kapela nahrála. Na své si zde přijdou jak milovníci progresivních postupů a avantgardních míchanic, tak i konzervativnější posluchači, kteří ocení dobrý riff, zapamatovatelnou melodii a působivou atmosféru. Navíc je tak nakažlivé, že by rozpohybovalo nejen onu pověstnou mrtvolu, ale i zarputilce, kteří jinak na koncertech jen stojí a poslouchají (tady si budou aspoň podupávat a kývat hlavou). ZUBROWSKÁ zkrátka v těchto pěti skladbách ukázala, jak to vypadá, když se na minimum prostoru za málo peněz napěchuje maximum muziky. Malá bonboniéra pro fanoušky, kde každé kousnutí chutná jinak, ale všechna dobře.