Ukradli nám jaro. Museli jsme si vzpomenout na zimní mráz, podzimní bídu. Ale především na ty dusivé chvíle před letními bouřemi. Žádná pochmurná mrazivá království, tohle je tyranie horka a dusna, letní black metal…

Na debutovém albu The Corpse of Rebirth chyby nebyly a nejméně originální pasáží byl úryvek z Bruchova houslového koncertu č. 1 v G moll… Takže jsem prakticky od chvíle, kdy jsem se dozvěděl o nové desce, očekával rovnou dílo roku. A Zloději nezklamali; nemohli, tak moc jsem týdny napřed věřil v kvalitu ještě neslyšeného :).

Bál jsem se jen opakování – úplně zbytečně. Debut stavěl hlavně na „parních“ rytmech; nevím přesně, jak to jinak popsat: repetitivnost, velice originální riffy vycházející z black metalu, jednoduchý rytmus bicích; nad nimi housle, mimo základní strukturu spousta různých vedlejších zvuků – několik úderů činelů, pár akordů na španělku, elektronické zachrastění či jiné pazvuky, které zajišťují albu neoposlouchatelnost. Snad při každém dalším soustředěném poslechu člověk najde něco nového a zajímavého. Na novince se AFOS částečně vzdali houslí, změnil se bubeník a tudíž i styl bicích – techniku neocením, nicméně zajímavější byly bicí na starším albu; největší změnou prošel zvuk, kytary jsou víc vytažené, celek je rozostřenější, zkrátka je to víc black metal. Pokud bych u TCoR zdůraznil „victorian“ a „steam-powered“, u OToS by to bylo „occult“ a „black metal“ (nevnímejte to ovšem jako „jediný pravý okult blek“, všech pět prvků je teoreticky rovnocenných a AFOS jen zvýrazňují jeden či druhý). Nějakou dobu mi vrtalo hlavou, jestli to pořád je A Forest Of Stars nebo jen nějaký velice kvalitní atmosférický black, ale pak jsem začal odkrývat různé skryté hrátky a především si přečetl texty. Potvrdilo se mi, co mě napadlo už při prvním ohledání obalu The Corpse of Rebirth. Tito krajané Jeromea Klapky Jeromea a Monty Pythonů vskutku mají smysl pro humor, což mě, jakožto příznivce opovrženíhodného hesla „nic se nemá brát moc vážně“, velice těší. Možná se dámě a pánům dostalo nějakého fandovského filosofického rozboru textů či hluboké psychoanalýzy, na což cítili potřebu reagovat: „…After all, you are only worthwhile as fertiliser… - To the gallows with your lack of humour! – You, who do not play well with words!“ Toto bylo vcelku nerušivě zapracováno do pochmurného textu Raven’s Eye View.

První poslechy mě bavily a vtáhly do desky. Jenže jsem pořádně nevěděl čím; opravdu chytlavých momentů zde není moc. V tomto ohledu bych Opportunistic Thieves of Spring přirovnal k arcturovskýmCollapse Generation a především For to End Yet Again, kde mi také není jasné, z čeho se ta genialita bere, ale prostě tam je a bez výraznějších melodií. To hlavní kouzlo nejde ani z atmosféry, je to někde v riffech. Místy „to“ snad vychází z výrazného tepání basy/kopáku/beatů a z houslových melodií (je jich tu méně, ale jsou různorodější než na TCoR) či klávesových/elektronických/ambientních mas.

Takže si shrňme, co z OToS nakonec vyleze. Co se týče prostředků, parádní blackové (místy black/doomové) riffy s daleko dusivějším zvukem než dříve; opakující se, nevynikající, jen krásně pomalu plynoucí. Na desce se nikam nespěchá, což mi nesmírně vyhovuje. Basa už nefunguje jen jako téměř neznatelné podbarvení (třeba tepání pod houslemi v Raven’s Eye View je parádní hypnóza). Řezavý hlas Mra Curse zůstává osobitý, jakoby nepřizpůsobený textům – básním bez rytmu a rýmu. Přicházíme jen o pár rytmických perel typu „Spider amongst the bar flies / Sinking sorrows as oceans rise / And fallen angels fall further!“, které by se daly krásně deklamovat. A Forest Of Stars mají krásnou a těžkou angličtinu. A mnoho dalších nástrojů a elementů praktikujících „chytrou jednoduchost“, ženský zpěv, příjemný, neexaltovaný (charming – if a touch cold and distant – songbird voice), žádné gothic-beauty(?)-and-the-beast(?) překřikování, bicí na půl cestě mezi doomem a blackem, klavír, klávesy, flétny, nějaká ta elektronika, různé špinavosti pána jménem The Gentleman a vokodér v poslední skladbě (ještě se k němu vrátím, nicméně už teď říkám, že Cynic musí na piedestalu nejlepší kapely používající vokodér udělat místo pro A Forest Of Stars a počítat s tím, že se jednou možná budou muset spokojit s druhým místem ;)).

A tohle všechno je poskládané do čtyř valících se mas stísněnosti (nepředstavujte si depressive black…) a dvou proudů melancholie, většinou s přidanou hodnotou nějaké té magie. Každá kapitola má kolem deseti minut (v té hodině a čtvrt není ani minuta nudy). Sorrow’s Impetus se na první poslech poměrně hodně podobá skladbám z minulého alba, black a housle, pomalu se měnící spíš než rozvíjející. Až časem se noří dusivé dunění a různé šumy a hluky. Nutí soustředit se, různých hrátek je na albu nezapamatovatelné množství a při nesoustředěném poslechu nebo při nedostatečné kvalitě zvuku zanikají (což rozhodně není chyba, spíš to albu dává – znovu – dvojznačné vyznění, baví různě, ale vždy). V Raven’s Eye View vymysleli AFOS nejsilnější melodii (a logicky se tato skladba objevila na Myspace jako první ukázka); krásnou, kouzelnou, jednu z těch, které jdou asi opakovat donekonečna (jako riffy Enslaved třeba z Neogenesis, The Dead Stare, Queen of Night). AFOS nicméně nejdou nejlehčí cestou, melodie se mění, mizí, vrací se… Nenápadná a o to lepší, parní Summertide’s Approach začíná jakousi melodií mísící folklór s klasikou. V Thunder’s Cannonade se přidává snad i country (vyznívá to až jako poslední Earth), načež se začne „sypat“. „Refracted inaction – remains inaction“ – texty celkově nejsou černé a bílé, spíš se mluví o zešednutí obou barev… Takové je nové album. Zešedlo. Vzhledem k textům, grafice (černé stromy za šedými stromy za černými stromy, taková tmavá pohádka, zvrácený Stardust, už žádné černobílé viktoriánské květinové vzory) si nemyslím, že by šlo o úpadek a úbytek inspirace, je to jen posun k jiné náladě. Šedá je zajímavá… Opportunistic Thieves of Spring jsou experimentálnější a méně originální, což může vypadat paradoxně, ovšem experimentální tu neznamená jen „experimentující s black metalem“, ale i fúzi s „experimentální hudbou“, tedy s různými styly, hlavně ambientem, které už byly vynalezeny (přičemž skupiny, které je tvoří, byly kýmsi označeny za experimentální). Starfire’s Memory už je melancholie, (dark) ambient (daleko od kýče – kdovíproč jsem si vzpomněl na děsivé Vinterriket a musel se přesvědčit, že jsou AFOS někde úplně jinde), na který se navrství black, načež se poklidně smísí… Delay’s Progression není závěrečná tečka, ale vykřičník, asi nejlepší skladba na albu. Zase ambient s blackem (ale ne ve stylu Striborg ani Velvet Cacoon), parádní psychedelické klávesy a vokodér dokreslující úžasnou cizí atmosféru.

Velké album natočené bez zbytečných slibů a řečí kolem, jakoby mimochodem („It has occurred to the Gentleman's Club that, as of late, our musical ventures have become something of a secondary concern to both our more esoteric and public activities. However we recently made the decision to reverse this state of affairs by capturing several new compositions, written on and off over the past year or two.“), přesto perfektně dotažené po všech stránkách (vzhledem k „velikosti“ kapely až zázrak). Opět parádní grafika, panoramatický booklet, CD v imitaci staré obálky, image kapely a popisy členů ve viktoriánském stylu (s nějakým tím humorem a jedovatostí), díky Teslovi za zapůjčení elektroniky, stylový videoklip, stylově udělané stránky (málem jsem kvůli nim znovu rozehrál Arcanum), odpovídající zvuk (mimochodem mezi zvukem z 320kbps mp3 a CD je hodně velký rozdíl, mnohem větší než „obvykle“, pokud to mohu posoudit…). A album je opět neoposlouchatelné.

Vzhledem k přístupu ke skládání, dosti odlišnému od všech různých atmospheric/ambient/psychedelic/experimental blacků, mě tak nějak nenapadá, k čemu Opportunistic Thieves of Spring přirovnat… První In The Woods… jsem zavrhl, snad je tu určitá podoba s Altar Of Plagues; místy slyším náznaky něčeho povědomého, jenže nedokážu určit čeho přesně. Velice originální hudba, jejíž jedinou chybou je fakt, že se dá s přimhouřením oka zařadit k black metalu. Narozdíl od The Corpse of Rebirth.

PS: Doufám v evropskou tour A Forest Of Stars jménem British Black Metal Rules the World s Akercocke, Anaal Nathrakh a dalšími. ;)