Vsetínská šestice Abstract Essence se prostřednictvím Lava představuje veřejnosti se svojí řadovou prvotinou, na níž prezentuje svojí podobu něčeho, co lze označit zkrátka jako temný atmosférický metal. I když s tou temnotou je to v jejich případě kolikrát docela na štíru (je to přeci jen dosti relativní pojem s prostorem pro hodně individuální vnímání) obecně lze ale říci, ze v tvorbě Abstract Essence lze vystopovat vlivy veličin jako například Cradle Of Filth nebo Root. Kapela sama se pak označuje jako "experimentální metal", ale radši bych to, co se týče žánrového zařazení, dál moc nekomplikoval. Asi by bylo vhodnější rovnou se podívat na samotný obsah desky.

Album se po takovém lehce industriálním intru rozjíždí s prvním trackem, jehož úvodní rytmický motiv vám připomene buď skladbu Imperium od Machine Head, nebo Killing Ground od Saxon. Což o to, motiv jako takový funguje, zklamáním je ovšem kytarový sound, který bych si bez potřebné dávky drzosti zrovna nedovolil označit za bůhvíjak hutný, nebo řezavý, což vzhledem k přítomnosti dvou kytaristů považuji za dosti tristní. Kytary na této desce zní v podstatě heavymetalově, ať už z hlediska nazvučení, tak i pojetím hry. Skladba navíc trpí neduhem, kterým trpí album celé a to tím, že nedokáže dostatečně upoutat posluchačovo ucho. Přinejmenším ne to mé. Tu a tam se sice vynoří zajímavý (například klávesový) motiv, nebo kytarové sólo, tyto jsou ale spíše kapkami v moři. Ačkoliv album Aftermath neshledávám jako nijak zvlášť povedené nebo dokonce převratné dílko, přesto ale nevidím důvod ho nějak zatracovat, můj vztah k němu je spíše neutrální. A pokud se zaměřím na světlejší stránky a klady tvorby Abstract Essence, zjišťuji, že nějaký hodnotný potenciál se v kapele skutečně skrývá.

Poměrně talentovaný je například zpěvák, často úspěšně šplhající až do "filthovských" výšek (otázkou zůstává jestli tento fakt brát spíše jako kompliment, či výtku) a vůbec jinak zajímavě trápící svůj hlasový aparát. Za zmínku stojí i sólová práce jednoho (nebo obou?) z kytaristů. Nedostatek kreativity v oblasti riffů je tak alespoň částečně vyvážen přítomností několika poutavých sól (Out, Last Sunrise, Redemption). Pokud bych pak měl zvolit alespoň jednu povedenou skladbu, která dokáže upoutat pozornost od začátku do konce, jednoznačně bych volil titulní Aftermath, zahájenou atmosférickým vybrnkáváním a pokračující hutným a houpavým riffem, snad jediným světlejším okamžikem v této oblasti na desce.

Celkové resumé je poměrně jasné, přesto jsem ale trochu v rozpacích. Tohle album rozhodně nebude v budoucnu častým okupovatelem mého přehrávače, na druhou stranu Abstract Essence nejsou špatní hudebníci - po technické stránce určitě ne. Co se týče umělecké stránky, tam už to bohužel trochu vázne v oblasti kreativity, originality a schopnosti zaujmout. A v tom je asi ten hlavní problém. Dokážu si představit, že by před takovými 11 lety vcelku slušně zapadli na nějakou kompilaci typu Death...Is Just The Beginning, doba nám už ale trochu pokročila a s takovouhle produkcí dnes už asi moc neobstojí. Jak už jsem ale zmínil, potenciál tam určitě, stačí ho jen dostatečně rozvíjet. Do té doby by mi ale u nich víc než Abstract Essence slušel spíš název Absence Extract...

Vlastně by ani tato má část nevznikla, protože bych vcelku s CrusTem souhlasil, jen mám jakousi potřebu Abstract Essence trošku přichválit, protože CrusT je někdy kritik až zbytečně přísný :) Ani ne snad, že by se na Aftermath konal převrat a nesmazatelný zápis do světových hudebních análů, ale do těch našich vnitrostátních určitě. AE totiž debutovou deskou jsou v rámci CZUGu rozhodně nepřehlédnutelní!

Vskutku se jedná asi o jakýsi ‘heavy‘ hybrid, nebo to z heavy svou stavbou vychází, možná to také bude tou melodikou (mimochodem příjemnou) a občasnými dřevnějšími riffy, které jsou místy bohužel dost podobné. Nicméně mě AE velmi potěšili, protože jsem v rámci, a teď nebudu psát heavy/dark/goth/symfo/drama/nadeathblacklého, ale napíšu atmosférického metalu, něco takto zmáknutého na naší scéně dlouho neslyšel. Perfektní vyvážená produkce až na střídmější, ale naprosto (!) dostačující, zvuk kytar, jen trochu té krve a mléka by jim neškodilo, skvělý barevný zpěv (v Last Sunrise i fajný čistý) a dobře postavené skladby, kde necítím ani trocha nějaké kostrbatosti. Velkou práci na Aftermath odvedly klávesy, které jsou místy dominující, ani ne snad že by kytary slábly, ale prostě na kytarovém základu hrají v příjemném zvukovém rejstříku silnou melodii, která na sebe upamatuje. Jediným větším problémem u AE vlastně pak může být sporný pohled na originalitu souboru, kterou nyní házím za hlavu a hodnotím pouze to, jak muzika na posluchače působí.

A teď i pár konkrétností. Opravdu lze zaslechnout vliv třeba takových COF (dokonce při poslechu občas vzpomenu i naše Ador Dorath), dočkáte se i dokonalých Daniho skřehotů, ale pak cítím i kompoziční pouta ke Švýcarům Samael (skvělá Out s výbornou rytmickou kostrou a smyčcovým tokatem), a to asi především k údobí Passage, ale třeba v Redemption jsem si připomenul i Bal-Sagoth. Občas tedy romanticky jihneme, občas přimhouříme očka a zazlíme se, někdy zas při intimním světlu poodhalujeme nitro a temníme. Oproti CrusTovi pak nemám pocit, že by AE postrádali sílu zaujmout, pže je zde vícero skladeb, které sílu mají: vedle Out určitě i Harmony, Lost Life, Lover a aj 2.85 Minutes of Noise a Redemption.

A už jen dodám, že mé původní hodnocení bylo na bodících šestiažpůli (ano, 6-6.5 z 10), ale jsem opravdu potěšen, ani nemhouřím oka jako Číňan se zánětem spojivek, protože nahrávka je to i s vlastními nápady a určitě nad celkový průměr; prostě dóbře odvedená práce.. No a ještě něco nahazuju i za to, že kapela je z tuzemska, jinak by to bylo asi na původních 6.5. Těším se pozítří live na Brutal Assaultu (podium A, 15:55) a rovnou i další cd, protože tahle kapela má ještě něco před sebou!