Sentient Ruin Laboratories nenápadně vydávají jeden deathmetalový špek za druhým. Po výborné desce Sulfuric Hatred se podíváme na zoubek dalšímu debutu Američanů, tentokrát kvartetu z Columbusu v Ohiu.

Abyssal Rift se jasně profilují jako deathmetalová kapela hrubšího zrna. Střídají pasáže rychlejší s pomalými. Střední tempa a valivé riffy neprezentují tak, že by z toho posluchač padal rovnou na krovky, naopak jejich pomalá riffařina nijak nevybočuje ze současné vlny death metalu, kterou nejvýrazněji zastupují Tomb Mold a Spectral Voice.

V čem ale excelují, je spojování pomalého death-doomu s klasickým death metalem, kdy si z obou žánrů berou to podstatné. Pasáže, které mají být rychlé a našlapané, kloubí sóla a riffy a jsou opravdu nadité hudebním děním a srší z nich energie. Party doomové, které mají zabořit posluchačův čumáček hluboko do bláta, tak rovněž činí s nutnou vehemencí, jsou hutné, se skvělým zvukem a pomalými pochmurnými riffy.

Už první skladba The Plague začíná výbuchem melodií, ostrou riffařinou, která snese srovnání například s Cruciamentum, ať jsem aktuální, a následuje postupné podřadění na nižší stupně, aby se končilo pomalým death-doomovým dojezdem jako z učebnic psaných Evoken. Má oblíbená druhá The Rune s Garmovským přednesem opět nasadí jako by uprostřed sóla (skvělý začátek skladby, který nepamatuji!) a pokračuje přes riffy až k blátivému a chmurnému konci. Tento mustr ale nedrží všechny písničky, dočkáme se i čistokrevných pomalých rubanic, kdy kila šlapou jako hodinky. Největší grády má asi předposlední skoro devítiminutová The Eye, která je pomyslným vrcholem alba.

Hudbě samozřejmě vždy velice pomáhá, když muzikanti ovládají své nástroje s přehledem, nic upoceného a plné kompromisů pak nemusí být dotahováno ex post ve studiu. Tady musím vypíchnout pestrou hru bubeníka Davida Mahonyho. Do základních rytmů vždy přidává tiché perkuse, ale hlavně činely, jejichž tiché docinkávání upoutá posluchače až při několikátém poslechu. Zbytek hudby tvoří Matthew Auxier sám, což v daném žánru vůbec nevadí, protože hudba působí především sevřeně, a i když tu nápaditost samozřejmě je, 36 minut, které Abyssal Rift na svůj debut potřebovali, jedna nálada a jedna atmosféra pohodlně unese.