Adaestuo můžeme s čistým svědomím označit za blackmetalové zjevení, o kterém se začalo v relevantních kruzích mluvit v superlativech hned po vydání prvního EP v roce 2016. Na Tacent Semitae se trojice Vainaja (známý díky svému projektu Cornigr a také z dřívějšího působení v Sargeist a Horna), VJS (nejvíce známý pravděpodobně z Nightbringer, ale také jako mozek Incursus a člen Demoncy nebo nové slibné kapely Vaeok) a Hekte Zaren představila s osobitým black metalem prolínajícím se do dark ambientu a s výjimečným zpěvem. A když o dva roky později vyšlo první dlouhohrající album Krew za krew, které zapojení ambientních prvků mezi metalové skladby ještě umocnilo, zařadili se Adaestuo právem mezi blackmetalisty uctívané elitní kapely.

Svou pozici následně potvrdili, když hráli doposud na svém jediném koncertu v Bruselu na festivalu A Thousand Lost Civilizations, kde byli jedním z největších lákadel z totálně nabušeného line-upu. A jelikož jsem se jej sám zúčastnil, mohu také konstatovat, že i během živé prezentace jsou Adaestuo velice působiví, a to nejen v metalové podobně, ale právě i v čistě ambientních prvcích.

A proč tohle všechno píšu? Kapela totiž v březnu letošního roku vydala další dlouhohrající desku, kterou tvoří jen rituální dark ambient bez metalových prvků. Deska dokonce byla nahrána kompletně bez metalových instrumentů a vznikla během několikadenní vytripované izolace v Laponsku. A když k poslechu Manalan virrat přistoupíte s vědomím těchto informací, doufáte, že splní svá očekávání.

Ale ono je vlastně úplně jedno, kde a jak byla deska nahrána, protože je opravdu výborná. Adaestuo na letošním počinu pouze potvrdili již dřívější tvrzení, tedy že v ambientních polohách jsou opravdu silní. Netřeba si to nechávat na konec recenze, za sebe říkám, že Manalan virrat je nejlepší darkambientní deskou, kterou jsem za poslední dobu slyšel. Pravda, tomuto žánru se už nějakou dobu nevěnuji tak aktivně jako třeba před deseti roky, nové projekty a nahrávky až tak aktivně nevyhledávám a na ambientních koncertech, které navštívím třeba v rámci Hradeb Samoty, dost často usínám. Relevantnost mého názoru tedy může někdo, kdo se o ambientní scénu zajímá mnohem více než já, zpochybnit, proto zůstávám i v hodnocení mírnější, byť subjektivně bych desce napálil i více procent.

Stojím si však minimálně za tím, že atmosféra desky je opravdu působivá a uhrančivě temná, což je pro darkambientní nahrávku stěžejní. Zároveň je ale zvukově pestrá a rovněž se zajímavě vyvíjí. Nezní zde pouze počítačem generované zvuky, naopak se objeví několik strunných nástrojů, bubny, tribal prvky, fučení větru, praskání ohně a mnoho dalšího. A co nelze opomenout, je opět výtečné zapojení zpěvu Hekte Zaren, která dovede rozjet posedlé zaříkávání nebo extaticky zaječet přesně v ten nejvhodnější okamžik.

Od začátku do konce navíc Manalan virrat působí jako přirozeně ucelený kus, jehož jednotlivé stopy jsou zároveň dostatečně variabilní a silné momenty se mezi nimi proměňují natolik vkusně, aby posluchač neměl ani chvíli pocit, že poslouchá furt ten samý motiv dokola, což u mnoha ambientních nahrávek bývá velký kámen úrazu. Zde jsou táhlé plochy střídané s rytmičtějšími částmi, hra na akustické nástroje s šepotem a zpěv či řev s podivným bzučením. Po celých 42 minut však album zůstává poutavé, a poslouchat jej z vinylu v absolutní tmě nebo třeba jen při svíčkách je pohlcující zážitek.

Jak jsem již zmínil, Adaestuo nahráli ambientní desku, kterou mě ze všech relativně podobných nahrávek z poslední doby oslovili úplně nejvíce. A byť se jedná o album bez metalových prvků, krásně lze z Manalan virrat slyšet, že jej nahráli lidé, jimž plane pekelný plamen v srdci, protože blackmetalová atmosféra je zde nepopiratelně přítomna. A co je asi úplně nejdůležitější, opravdu se nejedná o jeden z ambientních nebo industriálních projektů, kterými lidé z metalové scény jen zabíjí volný čas, ale o seriózní, originální a silnou nahrávku, která v mnoha ohledech překonává dosavadní tvorbu jednotlivých členů a posouvá kapelu v mých očích opět o úroveň dál.

PS: Když teď koukám na jednotlivé vinyly Adaestuo, hrozně se mi líbí, jak kapela na každém albu jemně, byť velmi elegantně, upravuje své logo. To zůstává prakticky furt stejné, ale pokaždé se objeví drobná modifikace písmena S. Zatímco na EP Tacent Semitae je eS pouze zdvojené, na Krew za krew má krátký hadí ocásek a na Manalan virrat jsou ocásky podstatně delší a rovnou tři. Jsem tedy zvědavý, jak se promění na dalším albu.