Tak na Symbols jsem se těšil opravdu moc. Adon Nin Edeleth Ador Dorath byl v českých končinách na tolik ojedinělý debut, že jsem byl opravdu moc zvědavý, jak se tato sympatická kapela popere s tou pomyslnou laťkou, kterou si sami vyšvihli hodně vysoko. V to, že by snad Ador Dorath svůj debut ještě překonali, jsem ani nedoufal. To by bylo také docela složité. Už jen proto, že teď už zhruba víme, co od AD čekat a jsme připraveni, proto to nemůže být zdaleka takový šok (v pozitivním slova smyslu) jako u debutu, kdy se najednou z ničeho nic na českém trhu objevila deska kvalitou překonávající kdejakou zahraniční metalovou „celebritu“.
Ač se to možná nemusí každému zdát, Ador Dorath jsou dle mého jednou z nejoriginálnějších kapel na české scéně a dokázali již na debutu to, co většina

kapel zkouší marně – tedy najít si svou cestičku, svůj styl a neznít tuctově. Tohle myslím Českotěšínským upřít nelze. Těžko se jejich tvorba k něčemu přirovnává. Zkrátka mají svůj zvuk, svou atmosféru a i na Symbols je hned od prvních tónů poznat, že máte tu čest s Ador Dorath. To, co nám nejvíc splynulo s jejich tvorbou, jsou bezpochyby vokály v podání křehule Lenky, které jsou samy o sobě tak charismatické a pro AD tak typické, že by bez nich z hudby vyšumělo to kouzlo a jedinečná atmosféra. To samé se však dá říct i o Ivošovi. No což, oba jmenovaní protagonisti na Symblos předvádějí přesně to, na co jsme byli zvyklí a troufám si tvrdit, že přesně to, co se od nich ze strany posluchačstva očekává a vyžaduje. Celkovou atmosférou mi přijde Symbols více zasněné a mnohem víc laděné do gotiky. Pořád jsou v hojném počtu zastoupeny melo-blackové (i když blackové?) výlevy, ale oproti debutu je jich podstatně méně a celé album je na první poslech míň „hitové“. O tom svědčí i fakt, že po prvním poslechu Symbols jsem příliš nadšený nebyl a první, co mě napadlo, bylo, že Ador Dorath sice výrazněji neodbočili ze své cesty, ale došly jim nápady a proto nevydali tak nabitou desku jako ANEAD. To jsem se však mýlil a dobře, že jsem na svůj první letmý dojem nedal a věnoval se i nadále pilnému poslouchání. Deska Symbols je podobně nabitá jako její předchůdce, akorát vše nevyplouvá až tak zřetelně na povrch (alespoň ne při prvním poslechu) a člověk se musí víc do desky ponořit. Jak jsem již říkal, i když jsem ze začátku ten dojem neměl, nyní musím konstatovat, že i na Symbols AD uchvacují nepřeberným množstvím skvělých melodií a dobrých nápadů. Nápadité a originální klávesy, suverénně zvládnuté kytary, které skutečně chrlí jeden chytlavý riff za druhým a spolu s klávesami tvoří opravdu schopný melodický základ, který produkuje do hlavy se zarývající motivy jak na běžícím páse. K tomu si připočtěte jedinečné vokální linky a celkově originální projev a atmosféru a máte novou desku AD.
Úvodní Rosa je možná z celé desky starší tvorbě nejpodobnější a nese se spíš v rychlejším tempu. Vitriol pokračuje v daném směru a opět můžeme slyšet pro AD typické aranže a klávesy, a hlavně skladbě opět vévodí úžasný zpěv Lenky (oproti jiným „operním“ pěvkyním v metalu, které mě po půl hodině poslechu začnou spíše mučit, bych Lenku vydržel poslouchat celý den). Podobně je tomu i v následující Earth a první zvolnění přichází s River, která se alespoň ze začátku nese v pomaloučkém, zasněném tempu a její základ tvoří Lenčin zpěv doprovázený klavírkem. Skladba se pozvolna rozjede, ale jen do středních temp a prezentuje na Symbols tu více „zadoomanou“ tvář AD. Možná vrchol desky přichází s Desert, která je opět pomaloučká a má krásně zasněnou náladu. Myslím, že za takovýto ploužáček by se nemuseli stydět ani třeba takoví Within Temptation či Nightwish. Asi největší „překvapení“ a skok trošku jinam představuje Mountain začínajíc netypicky znějícími klávesami a i po rozjezdu skladby je cítit lehká cyber atmoška (i projev obou zpěváků je zde dost odlišný od toho, na co jsme zvyklí a musím říct, že takováto zpestření kvituji s povděkem). Další hitovka a koncertní šleha par excellance je Balance oplývající opět skvělými vokálními linkami a svěžími melodiemi. Už mě nebaví neustále se opakovat, ale i tady je

slyšet, že u Ador Dorath tvoří zpěvy 50% úspěchu. Limits a Nin E pokraču-jí v rych-lejším tempu a bonu-sovka Island je svou náladou a atmosférou (stejně jako u Mountain) trošku jinde než zbytek desky, ale každopádně vkusné outro a myslím, že příjemná tečka za téměř 45 minutami, které ve společnosti AD rozhodně promarněné nebyly.
P.S.: Na závěr tedy musím konstatovat, že AD si svůj vysoký standard udrželi a přestože ANEAD je mi asi přeci jen o trošku milejší, pořád je Symbols albem, které směle může konkurovat zahraničním kapelám a co se invence a nápadů týče, takovýchto nahrávek by bylo potřeba víc.

Ano, ano, je to přesně tak, jak d_m_c zmiňuje. Je s podivem, že kapela jako Ador Dorath, která konečně(!) vnese originalitu do české (nejen) černé pustiny, je i tak mnohými ignorována, či se na ni dívají skrz prsty. Nechápu proč a ani se mi to nechce řešit, ale kdo má otevřené uši, měl by uznat, že šestici z Těšína to šlape náramně. Už po koncertu Arcturus jsem byl hodně zvědav, co na CD najdu.
Dojem z živého hraní byl naprosto stejný jak je zmíněno výše, tedy že ANEAD je hitovější, což i prvních pár poslechů potvrdilo, ale postupem času se začaly vynořovat další aspekty, které desku posouvají mimo styl naznačený na debutu. Je to jednak atmosférou, která už není tolik depresivní a temná, a jednak otevřeným přístupem k implementaci dalších

stylů. Dostane se vám tak poctivých blackových postupů (byť ne těch klasických svištivých větrů ze severu, Ador jsou více o našem slovanském cítění hudby) okořeněných chytlavými melodickými nápady – Rosa s thrashujícím violoncellem, Earth, do které na odsýpajícím podkladu opět vnáší ohromnou dávku melodiky nástroj obsluhovaný Krystianem Danelem, Balance zakončená ve stylu Cradle Of Filth potažmo Limits, jež by se mohla uchytit i na debutu - naleznete zde však i honosné, aranžemi načechrané opusy – Vitriol, který dokazuje, že i mužský a ženský zpěv stále ještě může být dán do zajímavého protikladu a Mountain s rammsteinovským klávesovým začátkem. Jsou zde ovšem i skladby, kde se oba vlivy umně prolétají – River s krásně vygradovaným závěrem a Nin E s barokní náladou tvořenou souhrou klavíru/kláves a violoncella. Neměl bych opomenout ani příjemné relaxační songy – Desert s Lenčiným procítěným zpěvem a bonusovku Islands.
Jednoduše řečeno, Ador Dorath připravili kolekci deseti rovnocenných skladeb, které jsou umně složeny, mají potenciál zaujmout široké posluchačstvo a navíc jsou doplněny inteligentními texty, což je zjev, který se rovněž vidí velmi zřídka. ..::.. 8.5/10