Francie je obecně známá tím, že v hudební oblasti nezná hranic a v metalu to platí dvojnásob. Je vždy dobré zpozornět, když nějaká kapela je vidět víc než je obvyklé, anebo když se rekrutuje z již osvědčených, ať živých či mrtvých, jmen. Ahasver jsou ten druhý případ a jména kapel, ze kterých je jejich sestava vytvořena, mnohé napoví.

Za nástroje a mikrofon se postavili (resp. posadili) lidi z ostřílených kapel jako jsou progresivní Eryn Non Dae, deathoví Gorod, mathcoroví Dimitree a Zubrowska a další. Už z toho je patrné, že narvat muziku na debut s názvem Causa Sui do nějaké škatulky, bude zhola nemožné. A co že si teda chlapci ze svých kapel vzali? Popravdě, od každého trochu. Vznikla tak směsice, která je pestrá jak francouzská gastronomie.

Úvodní skladba Fierce ve středním tempu ukazuje, že groove bude jedním z hlavních protagonistů. Zatím se nešlape na plyn, ale je více než jasné, že melodie budou poznávacím znamením jednotlivých skladeb a tím hlavním nositelem budou především zpěvové linky. Rozložené akordy pod pulzující rytmikou doplňuje velmi pestrý a sebevědomý projev zpěváka - chvilku mluví, chvilku řve, do toho silná melodická linka. Jo, uchu tohle moc lahodí.

Další skladba má název Peace, ale v mírumilovném tempu ji kluci nenapsali. Hned po pár vteřinách se šlápne na plyn a už se sype. Následuje zvrat a máme tu pasáž střiženou jak z raných Mastodon. Hned další pasáž okamžitě kopne na mysl Stapsovu eskadru jménem The Ocean a hned po této pasáži zase kluci vystrčí drápky a perou tam další sypanici (vzpomínka na účinkování v Gorod). Celá skladba končí postmetalovými zpívánkami, no proč ne.

Pokud bych se takto vypisoval u každé skladby, v podobném duchu bych pokračoval dál a dál. Ve skladbách se toho odehrává obecně hodně a jednoslovné názvy skladeb jsou to jediné, co u nahrávky postrádá pestrost, ačkoli to zas nepostrádá údernost a je za tím i možná nějaký koncept.

Na Causa Sui je jinak osm kousků, které jsou protkány velmi silnými melodiemi a i přes pestrost celé muziky se dají jednoduše identifikovat. Groove občas jako by z oka vypadl slavnějším krajanům s názvem japonského monstra, a když už by se zdálo, že melodií a groovu je moc, přiletí sypanice, lehká disonance nebo mathcorová sekačka. Vše se však, i přes poměrně rytmicky složitou strukturu, odehrává naprosto lehce a bez křečí a jednotlivých ingrediencí, z nichž je muzika Ahasver namíchána, je tak akorát. A žeru jim to i s navijákem i přesto, že o nic úplně nového se nejedná.

Jejich debut je skvělý start do metalového vesmíru a osobně jsem zvědav, jestli se Ahasver v další nahrávce přikloní spíše k melodické stránce nebo podrží směr k extrémnější formě, protože tentokrát poměr dobře vybalancovali.

PS: Ahasver můžete 24. června vidět jako headlinery v Týnci!