Tak tu máme zase po dvou letech schizofrenní kolotočáře z Pensylvánie. Název nové placky The AnAlbatross Family Album by mohl naznačovat, že se chlapci už usadili a tedy i dospěli, když založili rodinu.. Nene - hudba nás vyvede z bláhového omylu.. Ne, že by ta ztřeštěná půlhodina nebyla dospělá, co se muzikantství týče. Třetí zářez (nářez?) je nabitý věčně pubertální energií, která se rve ven jako nedozrálý beďár.
Opět se na nás valí specifická (snad) fantasy-cyber-techová poezie, ulítlý mix moderního zabordeleného rock´n´rollu a všehomíra sub stylů, které se jen dají

pod škatulku post-hardcore schovat. Rychlé pasáže například odkazují na speedmetal s duchem rychlého punku. Chytré zvraty a mohutnění písní zahání album do notně poplašeného jazzrocku, vše v řádně nesourodém rytmu koně na tripu. Trylkování a hopsavý veskrze taneční rytmus, nádech Macabre (přímý odkaz na konci The Hymn of the Angel People nebo Starving on Rabbit Meat), výdech norských rockerů Shining.. nádech Black Sabath – toho „dýchání na nás“ je zde spousta a v tak (pří)jemných náznacích, až to neurazí. Dokonce ani proložení meditativní intoxikovanou vsuvkou není na škodu. V poslední 3000 Light Years by Way of the Spacehawk sice přechody k vřískání trochu kazí výsledný epický dojem, ale ono si zvyknete. Pokud ne, asi album odložíte, neb uvřískaný vokál je všudypřítomný. Charakteristický, možná diskutabilní. Ne tak naživo. Tam kapela působí živelně právě i díky zpěvákovi. Překotné průklepy a tepačky proložené chytrými stoptajmy, i malé drobnůstky navíc, se schopností zahrát jakýkoliv styl – bubeník se slušně činí. Čistě a přesně. Tak vlastně působí celé album. Nástroje jsou nasnímané dokonale tak, aby deska mohla vše podstatné říct.

Klávesy a samply vytvářejí tu správnou atmosféru, kytary rockově přitvrzují, tu a tam dobarví třeba saxofónek. Aranže a melodie, věc se kterou asi kapely v Americe problém nemají. Nápadů tak akorát, aby zaujaly. Zvuk rodinného alba, i to hudební šaškování kolem pak drobátko AnAlbatross sbližují s tyátrem u nás též vystoupivších Stolen Babies. Každopádně kapela si svůj ksicht už přes některé pudry uplácala a jde si svou vlastní vyšlapanou cestou. Od dob minulé placky Blessphemy...of the Peace Beast Feastgiver & The Bear Warp Kumite se toho výrazově moc nezměnilo. Deska nepřekvapuje. Prostřídalo se pár typicky vybarvených zvukových ploch, ale výsledek je obdobný. Rozhodně nadprůměrný. Tolik už mě to z desky nebere, což se dá říct s odstupem i o starším počinu, zato na živo – to je jiný tureček! Dva cukříky prosím!

Ať se rodinné album tváří jak chce, AnAlbatross jsou o živém hraní. (Tam bych dal víc bodů) Absolvoval jsem předloni na strahovské Sedmičce a atmosféra si s peklem nezadala.. Kapela pokračuje svojskou cestou razantního rockového mišmaše, baví specifickou nadsázkou, teatrálností, perličkami, které do hudby dokáže skrýt.