Pokud rádi posloucháte méně agresivní a spíše valivý, propracovaný metal, který je lehce stoner á la poslední Mastodon, anebo holdujete delším, epickým skladbám model Opeth, pak doporučuji zkusit partu jménem Anciients. Jedná se sice o novou kapelu a aktuální Heart of Oak je teprve jejich první plnohodnotné album, ale navzdory tomuto faktu předkládají Kanaďané velmi vyzrálou a skladatelsky zajímavou devítku skladeb, která se dle mého s uvedenými velikány může úspěšně měřit.

Nahrávka ubíhá převážně ve středním až pomalejším tempu a stejně jako v případě výše uvedených veličin nepůsobí utahaným ani nudným dojmem. Naopak působí podobně zkušeně. Kapela střídá tvrdé riffy i oddychovější brnkačky, dokáže místy až deathmetalově přitlačit na pilu, ale i v pravý čas polevit. Skladby jsou delší, ovšem stále je v nich co poslouchat a kapela dokáže i při delší stopáži udržet tempo i pozornost.

Anciients se snaží znít sofistikovaně a být „progressive“, nicméně nečekejte příliš technickou či složitou záležitost. Základem každé skladby je stále v první řadě úderný, hutný riff plus tvrdá rytmika, zkrátka klasický metal, na který se ovšem nabalují další aspekty jako poloakustické brnkání, vyhrávky, sólíčka, zpěvové linky. Deska tak působí košatým, vrstevnatým dojmem, naproti tomu ale plyne velmi přirozeně a všechny změny a kudrlinky působí, že se odehrávají jen tak mimochodem. Plusem je ale i zapojení různých zpěvů, které pojímají polohy od hlubokého murmuru až po čistý, melodický vokál a které albu taktéž přidávají onen „profesionální“ šmrnc.

Z jednotlivých skladeb bych jistě vyzdvihl Falling in Line, kterou považuji za nejvýraznější, místy až hitový tahák kolekce, potom táhlou devítiminutovou The Longest River, která i při své obří stopáži stále příkladně tepe, a pro svoji netradiční stavbu se jeví zajímavá i Faith and Oath.

Album Heart of Oak jako celek v principu není nic neslyšeného a dá se o něm říct, že kapela spíše poctivě následuje své vzory, než že hledá nové cesty (takže to slovo „progressive“ vlastně ani moc neplatí), ale to bych jí nevyčítal a desku přesto hodnotím vysoko. Skladby mají, jak se říká tlak a příjemně „jedou“. Nepostrádají zajímavé hudební nápady, které působí dobře nejen na první poslech, ale i s odstupem, a v neposlední řadě má album také kvalitní zvuk. Je z něho cítit nadšení, chuť prosadit se a to vše je třeba do výsledného hodnocení také započítat.