Doba je rychlá, agresivní a neúprosná. Tak jako se kladou velké nároky na bytí jako takové, tak velké nároky má i dnešní posluchač. Nemilosrdně odsune na druhou, ne-li třetí, kolej něco, co očekával s velkým nadšením. Jinak si vesměs odmítavé a mrzké pohledy odvracející se od nové desky Animals As Leaders vysvětlit nemohu, ostatně nebylo by to v poslední době poprvé.

Už při podzimní návštěvě v Praze nám Tosin a jeho parta dala možnost naslechnout pod pokličku připravované desky. A při této ochutnávce bylo naznačeno, kam se deska bude ubírat. První dojem je jasný. Tosin se zbláznil do švédského riffování a předvádí nám další „plagiátek“ Meshuggah. Jenže ono tomu tak není, protože (kytarových) technik hraných na desce je přehršel. Dá se říci, že oproti debutu jich výrazně nepřibylo, ale hlavním „viníkem“ tohoto dojmu je zvuk celé desky. Celé nazvučení Animals As Leaders zhutnělo, ať už jde o zvuk kytar (síla osmiček), či o nazvučení (konečně)  živých bicích.

Skladby, potažmo motivy občas vycházejí z těchto prvotních riffů, ale Tosin je skvěle umí rozvést do pozoruhodných kompozic, rozplést a zase zamotat. Jednotlivé písně se mohou jevit jako by postrádaly jednoduchost a hravost debutu – ztratily onen kouzelný cit, ale není tomu tak. Ten feeling tam neustále je, jen jinak promítnutý. Deska se tak nejeví jako hravá a veselá, ale víc zadumanější a možná i naléhavější – víc se na to tlačí, proto snad jediná skladba, která plně ctí odkaz debutu, je To Lead You to an Overwhelming Question, která mistrně dokazuje, jakým kytaristou Tosin je, a že dokáže bleskurychle přepínat mezi styly, náladami, emocemi, které tolik chybí většině kapel v tomto žánru.

Smysl pro hravost  Tosin neztratil, oproti debutu je na Weightless mnohem více elektronických podkladů, které dokreslují tvář jednotlivých skladeb. Samply samy o sobě jsou taktéž více promyšlené a nejedná se už o tupé a přízemní beaty stáhnuté z „music libraries“, které rádi používají celé zástupy djentového pokolení, kterému pořád Animals As Leaders ukazují záda.

Debut jako takový byl ve své době neřízená střela. Byla to deska, se kterou se Tosin vypiplával neskutečně dlouho, nebyl nikterak tlačen okolím se stupňujícími nároky, a tak čekat úplně totožný výsledek i na druhý pokus, by bylo velmi naivní. A kdo by to také chtěl. Kapela si tak jde sama svojí cestou a zde je nutné podotknout, že Animals As Leaders fungují jako regulérní kapela; stabilní trio se dvěma kytarami-bicími nemusí nikoho přesvědčovat o svých kvalitách. Jak je zejména u tohoto žánru důležité, vše je naprosto přesné, spočítané do puntíku. Odlidštěný styl hraní, ale plný emocí. Náročnější posluchač tedy opět musí zamlasknout. AAL vytvořili desku, která není na pár poslechů a hůř se přijímá, což byla snad jediná chybka debutu.

A to by nebyl Brut, aby ve všem, kde se proháněj osmy, neslyšel Meshuggah (Weightless). Já to vidím trošku jinak. Tam, kde mi debut zněl uvolněně, tam se mi novinka Animals zdá(la) lehce křečovitá a zkostnatělá, místy až bezzubá. Tam, kde debut nabízel krásné emotivní pasáže a hladil, tady zas Tosin drží spíše pevnější ruku a rozdává důtky. Stále ale žánrově hodně fúzuje. Hlavní dojem ale je ten, že Weightless zní jako soubor skladeb, které někdo na přeskáčku přeházel. Debut totiž zněl souvisleji a kompaktněji jako celek, krásně plynul, tekl, zde vám stavba skladeb občas lehce narušuje průběžně nabývanou náladu. Toto ukáží především první poslechy.

Abych tedy jen nehanil, Abasi je samozřejmě stále kytarista par excellence v tvůrčí náladě, na kytaře mohutně kouzlí (obzvlášť vypne-li zkreslení), drží si svůj rukopis a i emoce umí vykreslit stále pěkné (celkově je album temnější), ale především díky dramaturgii alba, ohlodanější a jasnější struktuře skladeb a rytmice podkladových kytar album trošku více splývá s konkurenčním prostředím a zní tak, že bych si v něm dokázal představit i zpěv. Po prvotní skepsi a dojmu, že Weightless chybí výrazné a nosné momenty, nakonec nabývám názoru, že stále ještě jde o ojedinělé a opět pěkné album, které je tentokrát ale na více poslechů, ačkoli mám pocit, že je mnohem více napsané pro Abasinovo sólování a hrátky s nástrojem.