Výhrou je šílenství a smrt, prohrou je 365 teoretických sebevražd v roce, prášky jsou Battle Of Mice, bolest je A Day of Nights. Tak tahle deska je jeden pořádný nádech hořícího plynu, kdy spálené plicní komůrky bortí naději na život. Uf, tahle kapela snad vznikla z podstaty všech nejtemnějších pocitů, stavů,

strachů a nejkrutějších bolestí. To je snad první deska, z které se mi udělalo fyzicky i psychicky špatně, buď stárnu nebo nejsem dostatečný sadista. O týrání však později, neboť všechny věci, až na jednu pasáž, jsou spíše pro psychické masochisty, kteří hledají únik skrze cizí… doplňte si sami.
Nosnou dvojku Battle Of Mice tvoří divoženka Julie Christmas pějící u hlučných rockerů Made Out Of Babies a kytarista Josh Graham, který kouzlí s obrázky u Neurosis a brnká na kytaru v post rockových Red Sparowes. Vzhledem k vydavatelské firmě lze předem odhadnout, že kapely kopající pod jejími křídly žádní fotbáááálisti nebudou, spíše kostnatý hrobníci, a u BOM to je přesně tak. Dva živly, který prostupují materiál na desce, jsou zrodem a biblí pádu do vlastní temnoty. Živel pomalé hutnosti a živel ženskosti, dusící nástroje a ohlušující zpěv, lití olova do uší, které vypálí cejch do srdce v agónii zlých snů.
První spojení, které napadne po poslechu první věci The Lamb and the Labrador, odkáže na spolupráci Neurosis & Jarboe, avšak mám dojem, že v následujících skladbách je více méně úspěšně zbořeno. I když, inu, to ať si případně vyřeší někdo jinej, mně stačí, že to je deska, která má to nejdůležitější – opravdovost. A já se opravdově zakoukal (zaposlouchal) do Julie Christmas, že mi hercna škube jak posmrtná křeč, ta holka je skučící ďábel, slavík, raněná laň i herečka dávných dramat. Ano, kde by Battle of Mice bez ní byli, ona je matka, ona dává život a smysl. Nechci nějak zpochybňovat díl členů, kteří třímají nástroje, ale zpěv je ta složka, která vytváří zážitek, a ne ledajaký. Skladbám na A Day of Nights by slušela škatulka doomová loudavost, nekomplikovanost a zasmušilost, která je snad zapomenuta v druhé Bones in the Water, která křičí a šeptá jak prohraná válka. Zpověď hluchému kolárků ve třetí Sleep and Dream považuji za hymnu všem, kteří se v noci budí do propocených peřin. Miluji zlé sny a tahle pecka je stejně nebezpečně přitažlivá. Zkázonosná Salt Bridge nasype vrchovatě sůl do všech otevřených ran a ty, které se už zacelily, rozřízne svou naléhavostí. Wrapped in Plain začíná až rockovým uvolněním, které se však přelívá do zablácených vánočních talířů, Ježíšek není, Josef zastřelil osla i vola. A přichází peklo At the Base of the Giant´s Throat, které si svou věčnost vydobude násilím a ztracenou

vírou v pomoc. Uf, teda nevím, kde ten telefonní záznam, který skladbu zakončuje, Battle Of Mice vyhrabali, ale jeho uvěřitelnost je až zarážející. A to je přesně to místo, které zmiňuji v počátku, možná na lecjakých gore řezničinách by to byl standard, leč v kontextu desky a hlavně po předcházející smršti emocí působí strašně silně. Nic pro mě. Poslední Cave of Spleen udolává svou gradací poslední zbytek světla, který pronikal do tmy A Day of Nights.
Chce se mi napsat, vesel se vešel, leč nikdy nebyla tak ohromná úmrtnost radosti. Strach je v nás. To není malorážní puma, to je pořádná BOMba!

Battle Of Mice on ://myspace.com/battleofmice