Velmi si cením kapel, co si zvolí název, byť třeba jednoduchý, který dobře vystihuje jejich povahu – svědčí to o tom, že kapela ví, co dělá, a má nějaký koncept. Bison B.C. (původně pouze Bison, ale protože bizoní sílu by v sobě mohl objevit kdekdo, připojili dvě písmenka na znamení, že oni Krista rozhodně nezažili) je název, co na čtveřici z Kanady sedí perfektně. Jsou to milovníci

pravěku; doby, kdy muži mívali mastné fousy až na zem, své ženy dobývali pádným úderem kyje a nejvyšší formou hudebního sebevyjádření bylo hlasité tepání kamene o kámen. Hrubé a primitivní. Běžte na koncert, až uvidíte oba hýkající kytaristy, zajisté vám v mysli vytanou tatáž dvě slova jako mně: 'pračlověk Janeček'. A co hrají, to si povíme.
S tím primitivismem to totiž nebude zas až tak žhavé, hudbu Bison B.C. sice definuje hrubost a primordiální neurvalost, ale v žádném případě nechci naznačit, že kapelu tvoří neumětelové. Naopak. Bisoni se dali dohromady v roce 2006, tedy v době, kdy za velkou louží začal letět takový ten zvláštní metal, který se někteří snaží označovat jako sludge (což je omyl, protože se skutečným pomalým bahnem ve stylu Eyehategod tyhle bandy nemají nic společného), jiní jako stoner (jestli se tím chce říct 'od huličů huličům', nevím) a občas se řekne prostě progressive, aby s tím nebylo moc práce. Jedná se samozřejmě o tvorbu kapel jako Mastodon, Baroness nebo třeba High On Fire – a právě mezi tuto elitu Bison B.C. hravě zapadá. Hluboké basy, intenzivní bicí, riffy, riffy, riffy a do toho toporné úpění primitivovo. Nelze nemilovat.
První EP Bison B.C. nazvané Earthbound byl hrubozrnný tanec ve stylu Motörhead, první LP Quiet Earth přineslo progresi a vývoj směrem k výše zmíněným Mastodon. Aktuální deska Dark Ages (temné věky předpotopní) pokračuje v nastoleném trendu: intenzita doby kamenné, zároveň

technické finesy, záludnější riffy, pomalejší rozjezdy (vždycky vás tak dvě minuty napínají kulišárnami, než se začne bezhlavě skotačit kolem totemu: Melody, This is for You nebo Die of Devotion), uvolněné akustické záchvěvy (asi předznamenání nadcházející neolitické revoluce: Wendigo Pt. 3). Zvuk je skvělý, ale dost hrubý a intenzivní; přes všechnu rozmanitost a vyhranost je jasné, že hudba Bison B.C. je stále především pařba. Kdyby Mastodon neobrátili k psychedelii a pokračovali ve stylu desek Remission a Leviathan, znělo by to nejspíš nějak takhle.
Jistě, dalo by se vyčíst, že to není moc originální, to je pravda. Dark Ages je jednoduše skvěle zpracovaný kánon stoner metalu, stoprocentní zábavovka, radostný tanec divochů. Za osm.