Další recenzovanou placičkou související se soupiskou letošního Brutalu je poslední deska holandských metal-corových řezníků Born From Pain. Ano, spolu s nedávno recenzovanými Sick Of It All budou tito Holanďané zastupovat na BA hard corovou, respektive metal corovou scénu. A že je to výběr více než dobrý je jasné, SOIA jsou naprostá extratřída a jejich poslední deska je skvost, který se určitě stane opravdovým HC klenotem a ani BFP nejsou žádná másla a s muzikou se moc neserou. Oprosti Sickovkám je tu mnohem víc metalu, především thrash metalu, hlavně v kytarových riffech, odkazujících až někam ke Slayer, ale tohle spojení trashujících kytar s corem není nic nového, naopak dnes je tato kombinace velice moderní a podobných kapel je jako hub po dešti. Ale na druhou stranu je v tvorbě Borňáku slyšet i hodně klasického HC, hlavně zpěvné sborové refrény jsou výmluvné.
Nasranost, to je prostě z hudby Born From Pain cítit na míle daleko. Při poslechu téhle desky mám prostě nutkání si o něco rozmlátit palici, takové energie, takové

zlosti, takové agrese... nátlak, naprostý nátlak. Intenzita, mohutná zvuková hradba, těžkotonážní kopáky v pomalejších valivých pasážích opravdu ničí. Nekompromisní nasraný vokál nás jen utvrdí v tom, že my jsme ti usmrkaní smradi a že zde vládnou BFP, žádné kompromisy, sebemenší náznak ústupku, nene, místo pro lítost zde není. BFP se rozhodli, že nás zničí, že nás rozemelou na kousíčky, že z nás vytřepají všechen život a my s tím neuděláme nic, můžeme jen na tuhle jejich „hru“ přistoupit a nechat si In Love with the End pěkně rozbít palici. Ale jo, ono to není tak špatné, ono je to vlastně návykové, ona je to droga, určitě jste už slyšeli o lidech, kterým dělá dobře, když je někdo buší, ale mě to opravdu dělá dobře, chci další ránu, kde je další pecka, chci ještě větší zážitek, chci je vidět na živo, chci být totálně rozmrdán nekompromisní mašinou jménem Born From Pain. Tak třeba takhle nějak by asi reagoval posluchač, který s podobným stylem nemá příliš zkušeností, protože vše výše popsané (agrese, nasranost, ohromná spousta energie, nekompromisnost...) na této desce je, ale stejně se raději pojďme podívat na tuto placičku z trošku jiného pohledu.
Hudební náplň není nikterak originální, naopak bych řekl, že podobných kapel je v poslední době více než dost (to ovšem nesnižuje kvality BFP, když už nic jiného, minimálně patří k té lepší polovičce současných metal-corových kapel), nějaké pasáže mi opravdu jsou až podezřele povědomé a říkám si, jestli jsem to již neslyšel (Cataract? Nebo to bylo jinde...). V první řadě monstrózní produkce, zvuk totálně ničivý a nátlakový (na to jsme u podobných kapel již také zvyklí, takže ani tady nic objevného), trashující „slayerovské“ riffy, do toho Hatebreedovská nasranost a údernost (právě tyhle dvě kapely mě v souvislosti s BFP napadly jako první a hlavně Hatebreed je z toho slyšet více než dost), pomalejší valivé pasáže s kopáky, které nás zatloukají do země, vokál jedním slovem NEKOMPROMISNÍ, to jsou atributy, kterými neoplývají rozhodně jen BFP, ba naopak, po několikáté se opakuji s tím, že podobných desek vychází čím dál tím více (takže je jen otázkou času, kdy tohoto člověk bude mít takříkajíc po krk), ale na druhou stranu se této placce nedá upřít, krom zuřivé ničivosti, ani velký hitový potenciál, zajímavé nápady a i když se opravdu sem tam objeví zbytečné „tuctové“ pasáže, převládá ale spíš to zábavnější. O tom to je, tahle deska je v první řadě zábavná, spousty ostrých riffů, ale i melodických vyhrávek, sem tam i zajímavé sólo, občas se jede pozvolna, občas se víc šlápne na plyn (nenechte se mýlit, to že se jede „pozvolna“ znamená, že je nastoleno pomalejší tempo, na intenzitě a brutalitě to nic nemění), a jak jsem

naznačoval celkově se hudba BFP přehupuje z HC agresivních pasáží a sborových „výštěků“ k metalovým riffům, agresivní rytmice, ale to je všeobecně známo, myslím, že metal-core postupem času vykrystalizoval a dnes již je toto spojení hard coru s metalem na takové úrovni a tak přirozené, že nemá cenu to tu více rozebírat. Born From Pain nepřišli s ničím novým, ani překvapivým, ale to, co dělají, dělají slušně, profesionálně a na živo to myslím nemusí být vůbec zlé. Nechme se překvapit na Brutal Assaultu.
P.S.: Na úplný závěr se zmíním i o bookletu, který je graficky zpracován velice pěkně (včetně hlavního motivu, který je sice hodně jednoduchý, ale vypadá vcelku dobře), ovšem menší výhrady bych měl k přehlednosti, kde jsem se zejména u vyhledávání názvů jednotlivých skladeb zapotil.