V poslední době mě z moderních spolků nejvíce zaujaly dvě kapely. Arsonist Get All The Girls a Born Of Osiris. My se tentokrát podíváme na šestici z Chicaga – BORN OF OSIRIS. Tato parta, vydávající alba v hozizontu dvou let, přichází pokaždé s trochu jinou tváří. Už na předchozí desce A Higher Place z roku 2009 předvedli, jak se dá kloubit moderní pojetí metalu s progresí a patřičnou dávkou melodií. Na novince The Discovery jdou však ještě dál.

Potřebná moderní progrese zůstala zachována, čeho přibylo dosti, jsou právě již zmiňované melodie, které dávají skladbám chytlavější tvář. Velký prostor na nahrávce dostaly klávesy, které se nikdy v takové míře na deskách BOS nevyskytovaly. Někomu to může být proti srsti. Osobně jsem ale opačného názoru. Klávesy zde nejsou pouze jako nástroj vykukující z pozadí, v mnohých momentech se proderou hradbou kytarových riffů a představí se v plné kráse. O talentu kapely, myslím, bylo napsáno už mnoho, a proto bych se raději přemístil k samotnému albu, které není záležitostí jednoho víkendu.

Na ploše téměř jedné hodiny (u této kapely neobvyklé) se městná patnáct skladeb, které přichystaly širokou paletu nálad a progrese. Hned u první skladby Follow the Signs posluchače překvapí „umělý“ zvuk nahrávky. Někdo tento zvuk odsuzuje, někdo si bez něho desku podobně laděné kapely nedokáže představit. Za sebe mohu prohlásit, že jsem si více méně zvykl, takže to jako negativum nahrávky nepovažuji. Dalo by se snad i s trochou nadsázky prohlásit, že skoro každá skladba na tomto albu je načichlá hitem, takže je velmi těžké vybrat nejlepšího zástupce, který by tuto desku prezentoval v nejlepším světle. Ať už si poslechneme dvojku Singularity, Devastate nebo klipovku Recreate, všude najdeme všechny potřebné atributy, aby se skladba dobře poslouchala. Nenásilné projevy, bohaté nápady, které by jiným kapelám stačily minimálně na dvě desky nebo rozmanité polohy dvou zpěváků. To vše zde prostě je! Jednou z nejzdařilejších skladeb (jak jsem psal, těžké vybírat) je Shaping the Masterpiece zakončená bravurním outrem v podání zpívajícího sboru. Na desce ale dostávají prostor i skladby, které tolik nešlapou na plyn a plní roli jakýchsi odlehčení. Příkladem budiž The Omniscient doprovázená nezaměnitelnou melodií kytary. Když bych měl ale opravdu vybrat svého favorita, jednoznačně zvolím skladbu Regenerate. Našlapaná věc od začátku do konce – vyhrávky známé z předešlé desky, melodický zpěv a v neposlední řadě geniální klávesy. Ať chceme nebo ne, nezadržitelně se blíží finále a s tím i poslední Behold. Věru důstojné zakončení nové desky.

Kdybych měl desku porovnat například s posledním albem ARSONISTS GET ALL THE GIRLS, tak by vítězně přeci jen vyšlo o malý kousíček právě album BORN OF OSIRIS. Nechci tvrdit, že je to deska nějak převratná, ale své kvality má. Kapela na to jde po svém a závan originality tu rozhodně je. Respektive, kolika kapelám se v dnešním závalu podaří to, že ji okamžitě rozpoznáte po prvních tónech? Myslím, že jich moc nebude. Tak za další dva roky (snad) uvidíme, kam to kluci zase poženou.