Je celkem běžné, že se na hudební scéně neprobírají jen záležitosti typu kdo a kde s kým něco měl, ale nepochybně se také „tu a tam“ řeší, jaká nová dílka spatřila světla světa. Nejinak tomu bylo i na letošních hudebních festivalech, kde se něco takového očekává snad ještě více než na obvyklých místech střetávání fanoušků. Právě na jednom z nich (Obscene Extreme) jsem nejednou zaslechla různá šustnutí, že teď vyšla super nadupaná deska seskupení Bowel Fuck.

Přiznám se, že jsem tento název slyšela poprvé, a o to více mě zajímalo, co se za ním skrývá. Krátce na to jsem zjistila, že se jedná o relativně nově vzniklé trio již ostřílených grinderů, jmenovitě o spolek „tří kamarádů“: Little Johna (Pisstolero), Pavla (Choked By Own Vomits) a Kalvuse (Decomposing Manure). Už to samo o sobě nese předpoklad, že nepůjde o nějaký neumětelský pokus, ale o slušnou práci lidí, kteří se na grindové scéně již nějaký ten pátek pohybují.

Zkušenost a přehled projevili i tím, že si jako místo k nahrání desky zvolili Otynovo studio Davos, na které je poslední dobou, co se týče zvuku, slyšet jen samá chvála, a to oprávněně. Na promáči Bowel Fuck je Otynova ruka také znát. Zvuk je parádně vystřižený a přitom nepřišel o lehkou patinu undergroundu, což je podle mě kombinace, která se jen málokdy povede tak, aby zněla přirozeně.

Hudba Bowel Fuck bývá řazena k odkazu kapel typu Rotten Sound nebo Regurgitate, čemuž se v podstatě nebráním, ale na druhé straně nevidím důvod je s někým porovnávat, jelikož zatím nasadili poměrně vlastní xicht. Pravdou je, že kdo zná kapely, ve kterých členové BF působili nebo stále působí, zřejmě nějaké vlivy a spojitosti uslyší, ale jde spíše jen o osobitý styl hraní jednotlivých hráčů – příkladem je typická Johnova basovka, která vždycky příjemně vyčnívá.

Promáč má celkem čtyři skladby a ty vaším přehrávačem prosviští již za sedm minut. Bude to ale pořádně nabitých a úderných sedm minut plných energie, slibujících ještě několikeré otočení. To samé očekávám i od živých vystoupení, která jistě nikoho nenechají stát v klidu. Doufejme tedy, že to klukům takhle „po másle“ půjde i dál a budeme se moci těšit na plnohodnotnou oficiální desku, jež bude mít alespoň o pár minut víc.