Patnáct. Toť pořadové číslo novinky ‚řezníků z Buffala‘ - kapely, která už přes tři dekády tento titul hrdě nosí. Nová deska Cannibal Corpse nese název Violence Unimagined a z poslední pěti počinů má obal, který o něco víc připomíná uměleckost a kulturní přínos starších coverů, přesto je ale natolik tendenční až normální, že by měl německou cenzurou projít a dostat se do obchodů pod písmeno C; necenzurovaná verze zde. Až do předchozí desky jeli Cannibal Corpse poctivě metalový, ale rutinní dvou-tříletý rozestup ve vydávání desek, až nyní si kapela dala poměrně na čas a přichází s ní až po čtyřleté pauze.

To je však pouze zástupný a administrativní fun fact pro true fanouška. Hlavní informace je, že je to první deska s Erikem Rutanem u kytary. Rutan, samozřejmě znám jakožto hlavní strůjce Hate Eternal, oficiálně nastoupil vloni, ale káru s řezníky, coby hráč, táhl již v roce 2019 a byl s nimi na tuzemském Obscenu. Jinak není u Kanibalů v tomto ohledu žádným novicem - od alba Kill vyjma A Skeletal Domain (fakt divná deska) také produkoval všechny jejich dosavadní počiny.

Jaká je tedy Violence Unimagined? Co se týče produkce, Rutan, potažmo Cannibal Corpse, tentokrát zvolili jinou cestu. Není přehnaně nabasovaná a hlavně není tolik nahlas. Když si fanoušek pustí předchozí Red Before Black a následně novinku, vyloženě musí zvednout hlasitost. Mohutnost samozřejmě k vyznění řezníků sedí jak pára na hrnec, ale tentokrát se rozhodli přepnout výhybku. Výsledkem je jistá střídmost, která místo okázalé a přehnané „brutality“ dává větší důraz na přehlednost tradiční kanibalí riffáže. Hodně mi tímto přístupem připomínají mojí nejoblíbenější desku Bloodthirst.

A hudebně? Jak je psáno skoro v každém textu, vše při starém a „čekáte snad od CC něco jiného?“ Sprinty v podobně Murderous Rampage a Overtorture (názvy skladeb jsou prostě guilty pleasure), nebo klasické válce Condemnation Contagion či Surround, Kill, Devour. Samotný Rutan dodal treky Condemnation Contagion (playthrough), Ritual Annihilation, v jejíž druhé půlce je až eternalovská stopa, a zmíněnou Overtorture. Rutan je svým songwritingem pověstný a pro Hate Eternal je samozřejmě rozdílný, nicméně na novince Cannibal Corpse nikterak nevybočuje a skladby do konceptu butchers zapadají na výbornou.

Výsledkem je, jak již bylo řečeno, patnáctý zářez do diskografie, který rozhodně fanoušky nezklame a ostatní může i příjemně překvapit. Cannibal Corpse pořád ví, jak na to. 'Follow the Blood'!