Při poslední četbě Saló aneb 120 dní sodomy jsem si uvědomil, že i z té nejlepší zábavy se stane nudnej opruz, pokud se přísně aplikuje systém a tabulkové vnímání světa. Co to má společného s Cathexis? Nic, ale bohužel poslech Cathexis mě nepřivedl k žádné tezi natolik zajímavé, abych se o ni s Vámi chtěl podělit.

Cathexis vypouští už svoje třetí LP, ale od dvou předchozích desek je dělí už 8 let, z nichž prý posledních šest let pracovali na novince. Za těch osm let už je scéna, do které deska přichází, trochu jiná. Dnešní situace na math scéně, a budu rád, pokud mě opravíte, mi trochu připomíná technical BDM po zjevení Defeated Sanity. Jedna banda vládne všem, jedna jim všem káže, jedna všechny přIvede, dO temNoty sváže. Ion Dissonance pro mě uzavřeli počítací kapely, dál už to stejně nikdo nedotáhne. Tak proč se snažit? A když už se snažit, proč tak jalově, jako to dělají Cathexis?

Dělám to vždycky nerad, a ještě o dost víc nerad to dělám u kapel, které evidentně umí hrát, ale udělat to musím: propálit, že Cathexis nahráli jednoduše slabou desku. Na počítání nehraju, ostatně ona Untethered Abyss ani není nijak komplikované poslouchání. Atmosféra je taky nijaká a skutečně šlapat začne album až po své polovině, zhruba někde kolem Library of Babel. Vokály nesmyslně nahlas přeřvávají to poslední, co ještě může být trochu zajímavé, což jsou kytarové pidlikačky. Ostatně kapela se vidí ve vodách blízkých Gorguts (jestli, tak starým), Necrophagist (ne), Artificial Brain (ne). Na mě osobně tahle hodně technická poloha Cathexis vůbec nefunguje a jako zajímavé vidím spíš náladové party, kde se zpomaluje a vůbec trochu u hudby přemýšlí a neexhibuje. Těch je pomálu, kromě už zmiňované skladby mi ještě konvenuje Mortuus in Perpetuum. Snad nejvíc mi materiál evokuje Ad Nauseam, ale bez jedu a s mnohem větší porcí brutálního texaského death metalu. Svoje posluchače si takový mix snad najde, ale já mezi ně patřit nebudu, neboť postrádám to nejpodstatnější – atmosféru.

Asi nemá smysl se dál brodit zbytečnými slovy, když konec cesty nepřinese katarzi. Za technické skillz nějaké ty body je nutno přidělit, před úplným závěrem album dokonce začne i šlapat, ale i tak kromě fanoušků počítacího brutal-techu (ano, tím myslím tebe, Bizzi) nemá potenciál někoho oslovit. Takže u mě určitě Acathexis > Cathexis.

Willowtip Records jsou zárukou kvality a vydávají kapely osobité a kapely, které si často nespletete. Tedy většinou. Cathexis do toho dupou, makaj, sypou nápady a naskládali matroš dobrý, ale má jednu chybu. Podle mě nedokázali vystoupit z řady.

Hned první song Horizonless Realm of Mechanical Retribution přitom splňuje veškeré atributy k tomu, aby muzika posluchače chytla a dala mu přes držku. Muzika enormně blízká Gorguts (těm nejvíce) a Ulcerate tu jde lehce zpět a připomene období From Wisdom to Hate. Postupem alba dochází ke zpomalováním, což je hned druhá věc Given to the Colony, a vyskočej vám na mysl třeba Ad Nauseam, dochází i k větším příklonům k death metalu a klidně i drobnému slamu, ovšem ve špinavějším disso zvuku (Harrowing Manifestation), takže je možno si vzpomenout na Hate Eternal (Isolated Malevolence). Prostě typický zástupce současného death metalu z disonantnější větve.

Kvality tu jsou nezpochybnitelné, stále však úplně nedokážu určit proč, jako celek mě Untethered Abyss nedokáže strhnout a namotat si tak, abych měl potřebu ji točit znovu a znovu, přitom při poslechu hudbu vnímám pozitivně. Nejedná se o rychlokvašku, desce je věnována potřebná péče a má i dobré nápady, které jsou si někdy trošku podobné (třeba úvody songů 1, 4 a 6), ale z celku si toho až tolik nepamatuju a pravdou je i absence silnější atmosféry. Asi to tedy bude v osobních nastaveních jednotlivce a nám s Vaněnou se deska netrefila do noty, neb ohlasy má vcelku pozitivní.