Chat Pile udělali svojí dlouhohrající prvotinou God’s Country docela díru do světa, už týdny před vydáním bylo na noiserockovejch fórech očekávání takřka hmatatelný, v den vydání se pochvalný recenze začaly sypat takřka okamžitě, a to i z mainstreamovějších médií jako třeba Pitchfork.

Samozřejmě si jako správně zatrpklej fanoušek podzemních lahůdek mrmlám pod fousy, to zas bude nějaká vyhypovaná píčovina, borci se zaprodali ještě než vydali první desku, na předchozí ípíčka to určitě mít nebude. A vůbec, jak se tahle parta čtyř lemplů od pohledu (už jen ty přezdívky: Raygun Busch, Luther Manhole, Stin a Cap'n Ron) dostala z oklahomskejch předměstí plnejch hromad těžebního odpadu (aka chat piles) na výsluní?

Hlavně chytrým poskládáním různorodejch vlivů. Chat Pile berou od známejch jmen, který bych k sobě na první dobrou asi nepostavil. Základ je vzít zasviněnej, zrezlej kýbl. Nejdřív nasypat pokroucený riffy z dílny Jesus Lizard – hlučný, náladový, hravě proměnlivý. K nim se samozřejmě hodí přidat náležitě vyjetej vokál, přehrávat není chyba ale úmysl, ale je potřeba to dělat s určitou grácií, třeba jako David Yow. Pak nějaký starý železo až z dob Follow The Leader od Korn – kytaru a basu podladit kam až to jde, lehce elektronikou lízlej zvuk u bicích, no a trochu toho srdíčka do toho dát. Touhle směsí prosím vyplnit celej kýbl.

Když už máš kýbl plnej, tak je potřeba slisovat, k čemuž se ideálně hodí rytmika třeba takovejch Godflesh – rozuměj bicí tu fungujou jako buchar, kterej jede v neúprosně rovným, strojovým tempu. Hlavní účel je stlačit hmotu do co nejmenšího prostoru, protože čím víc hmotu slisuješ, tím blíž se dostáváš k její esenci, k jejímu vnitřnímu já. U Chat Pile se dostaneš blízko, lisuje se totiž s chutí, objem se zmenší tak na třetinu. Zbytek kýble pak zalít sludgeovou špínou a doplnit o nějakej ten toxickej odpad, odvézt doprostřed vyprahlý pustiny a nechat vyschnout.

Recept hotovej, ale je to Babica nebo Paulus? Mně chutná, je to taková neotřelá směs intenzivních chutí, který překvapivě dobře laděj dohromady.

Jo, ta pošahanost Jesus Lizard tam je. Ty starý Korn třeba v Tropical Beaches taky slyším. Díky zpěvu bych ještě zmínil i Daughters, otisk jejich šílenství je zde též patrný. Možná bych přihodil ještě neuchopitelnost Helms Alee. Kapela se každopádně řadí do vybrané společnosti. K dobru je třeba přičíst i onu drtivou sugestivní rytmiku, která z kapely dělá příjemně nekomerční tvrďárnu.

Celé to vypadá cool, bohužel v průběhu času album nějak ztrácí jiskru a ty aspekty, které na začátku vypadaly super (především ten explicitní vokál) opakovaně už tolik netáhnou. Možná je to tím, že ta hudba je ve výsledku vlastně docela jednoduchá a používaný vzorec posluchač velmi rychle prokoukne. Každopádně ale na to, že jde o debut, zní Chat Pile velmi zajímavě, netradičně, přesvědčivě, a to se cení. Kapelu se určitě vyplatí nadále sledovat.