Nedávno jsem tu psal o jednom bezejmennym kotoučku s několika bezejmennejma písničkama po jednom bolavym, nepříliš mediálně zvládnutým koncertě. Panáčkům to dlouho netrvalo a hned přinášej další, tentokrát už pojmenovaný, ale na druhou stranu o něco kratší, lpko Cut and Run. A tohle trio si pomalu začíná tvořit reputaci, páč už si jich všímaj média jako je Vice nebo Pitchfork. Vypadá to, že i přes svoje jméno se pomalu začínaj dostávat z těch nejhlubších ug kanálů blíž k prosluněnejm paloučkům plnejch voňavejch kytiček. Blíž ale v tomhle případě rozhodně neznamená blízko.

Namíchán je zase pořádně nepříjemnej koktejl. Neposedná rytmická sekce kroutí a

láme, klávesy se neuroticky svíjej ve vejškách a k tomu se přidávaj neúprosný, dekadentně teatrální vokály. Všechno zůstalo při starym, chtělo by se říct, pořád je hlavním mottem pelyněk a hlavobol. Ale nebylo by to fér, protože Child Abuse, přestože zachovávaj a pilujou svůj oblíbenej recept, se nebojej přimíchat i pár novinek.

První, čeho si všimneš, a to doslova od prvního tónu, jsou nebezpečně nízký basový linky, fakt hnus a husí kůže. Konečně se našel správně vymazlenej podkres pod pištivý klávesy plný zlý naivity. Tahle souhra vejšek a basů, zlý z obého, dává Child Abuse tu správnou dynamiku a plnost. K tomu si samozřejmě je třeba připočíst třetí (ne)známou do rovnice, nechutně zacyklený bicí, nakažlivě tepavý a intezinvní (ano, párkrát se položí i koberec). Zatímco v minulosti na některejch místech právě dynamika trochu pokulhávala, tentokrát všechno výtečně šlape. Druhá novinka, vokály, měla sice premiéru už minule, ale tentokrát se jim prostoru dostává výrazně víc, delikátně hnusný výplody, pudová zvířecí chorobnost přináší zvrhlý divadýlko, který celkovýmu vyznění ještě přidává na intenzitě.

Jak tak koukáš na výčet všech položek zmíněnejch nahoře, je snad jasný, že tenhle součet dohromady nikdy nic dobrýho přinýst nemůže. Což už platilo i minule, ale tentokrát se odehrál velkej pokrok po zvukový stránce; hrátky s nazvučením jednotlivejch nástrojů konečně přinesly to správně hořký ovoce. Především vymazleně nízko položená basa se mi jeví jako zdařilej tah, kterej jednak podporuje kontrast hlubokejch spodků a neúprosně vysoko poletujících kláves, zadruhý dodává skladbám tu správnou dynamiku.

Recently i have written here about the one nameless disc with a few nameless songs after one painful, not really well advertised gig and the guys haven’t took long to bring another piece of art, the Cut and Run EP, this time more official and also a bit shorter. An the trio is starting to get some reputation, cause they already got some reviews in such media like Vice or Pitchfork. Looks like despite the name they are getting from the darkest stinky ug sewers closer to the sunny meadows. Closer doesn’t mean close in this case though.

Child abuse serve a very unpleasant coctail again, restless drum parts twist

and break, keyboards neurotically wriggle around in the heights and relentless, theatricallz decadent vocals just float around. Everything stays like it was one would like to say but that wouldn‘t be fair. Child abuse keep and perfect their original handwriting, yet they add something new into the mix on Cut and Run.

First thing you notice, literally from the first note, are the dangerously low bass lines, real digust and chills up your spine. Finally the adequate counterpart for the high-pitched evil naivity of the keyboards was found. The synergy of the low basses and high pitched ‘melodies’, take evil from both, gives Child Abuse the right dynamics and fulness. Add to it the last (un)known in the equation, disgustingly knotty drum patterns, infectiously pulsing and tight (eve a blast beat u will get). While in the past exactly the dynamics was at times a bit limping, this time everything works just fine. Second novelty, the vocals, had its first already in the past, but this time they get way more space, delicately awful creations, instinctive animal morbidity bring twisted theatre that makes the expoerince even more intense.

As you look on the items listed above it is quite obvious that the total sum cannot be positive. That was already true last time but Cut and Run brings a significant improvement in the sound, individual instruments now mix together even better and produce rightly bitter fruits. Especially the delightfully low tuned bass sounds like success. First it stresses the contrast between the low tuned rhytmic section and high pitched keyboards, secondly it gives to the songs the right dynamics.
 
Translated by kotek.