Koncem října spatřila světlo světa dlouho očekávaná deska britských Coldplay v čele s charismatickým Chrisem Martinem. Kapela vydání několikrát odložila, až od poslední veleúspěšné Viva la Vida or Death and All His Friends uběhly dlouhé tři roky. Jen pro připomenutí, druhý singl z této desky, Viva la Vida dosáhl na první příčku britské i americké hitparády a skupina obdržela za tento song cenu Grammy.
Vzhledem k výše zmíněným faktům snad jen ti největší optimisté očekávali, že Coldplay opět přijdou s něčím novým, nadčasovým, co je posune dál a bude znít tak geniálně jako předchozí Viva la Vida. Kdo však přistoupil k poslechu nové desky bez přehnaného očekávání, rozhodně nebyl zklamán, naopak si troufám říct, mile překvapen.

Coldplay nám na Mylo Xyloto servírují 12 skladeb plus dvě kratičké předehry. Hned první čtyřicetivteřinová stopa je zmíněnou předehrou a upřímně mi není jasný účel toho, proč stojí osamoceně, když je v podstatě součástí prvního songu Hurts like Heaven. A právě zmíněná Hurts… je pro mě jeden z vrcholů desky. I když jsou Coldplay pravděpodobně oblíbenější a rozpoznatelnější pro svůj sound především v pomalých skladbách (In My Place, Fix You, The Scientist atd.), vždy jsem se s novým albem těšila na svižnější věci. A tou Hurts like Heaven bezpochyby je. Tahle písnička se mi naprosto trefila do vkusu a nepochybuji o tom, že zaujme trvalé místo na playlistu kapely pro jejich koncerty v nadcházejících letech. Je to totiž přesně ta chytlavá „stadionovka“, kterou budou s Martinem zpívat tisíce nadšených fanoušků po celém světě.

Následuje Paradise, velice příjemná skladba s refrénem, který z hlavy jen tak nedostanete; kapela tuto písničku nicméně poněkud „zabila“ neskutečně dětinským videoklipem - slon jezdící na kole po Africe?! Charlie Brown je aktuálním singlem, už třetím v pořadí. Umírněnějšími a poměrně intimními zástupci na desce jsou Us Against the World a Up in Flames. Tyhle dvě jsou tím pravým pohlazením pro duše fanoušků především z řad něžného pohlaví. Při poslechu první zmíněné jsem se rozplývala podobně jako před lety u Fix You. Vůbec první singl z desky Every Tearsdrop is a Waterfall taky rozhodně při poslechu nesmíte vynechat. Opět jedna z těch svižnějších, a i když nezaujme tak rychle jako již zmíněná Hurts like Heaven, oblíbila jsem ji jí skoro stejně.

Druhým vrcholem desky, nebo pravděpodobně naprostým top je předposlední Don’t Let it Break Your Heart. Od začátku skvělá, rytmická, melodická, Martinův naléhavý, ale přesto nevtíravý hlas, jednoduše Coldplay takoví, jaké je máme rádi, v jejich nejpřirozenějším projevu. Na 16. září 2012 byl ohlášený koncert této britské formace do pražského Edenu a upřímně se opravdu velice těším, až si tuhle písničku s davem a hlavně Chrisem zazpívám. Up with the Birds je pak za Mylo Xyloto už příjemnou tečkou.
 
Coldplay se tímto albem sice nikam výrazně neposunuli, jak snad bylo avizováno, ale rozhodně z kvality jejich skladeb, na kterou jsou fanoušci už leta zvyklí, neubrali. Mylo Xyloto do diskografie zapadá velice dobře. Na druhou stranu ani nebude vyčnívat a pravděpodobně, když se Vás někdo za pár let zeptá, si vzpomenete i na jinou desku - podobný osud mělo i X & Y a to si bezpochyby své oblíbence našlo. Už to není intelektuální britský alternativní rock, ale velice kvalitně provedený melodický popík, který se chce líbit a líbí. Ať se tato formace do budoucna vydá jakýmkoli směrem, nebo zůstane u ověřené kvality, která funguje, za Mylo Xyloto se stydět nemusí.