Concilium je jednočlenný projekt pana N alias „Beliala Necra“ a ještě normálněji Nuno Zukiho z portugalského Lisabonu. Z jeho pokojíku (ačkoli teda Nunovi je už 46, tady to vezměte spíš jako vnitřní, „pomyslný“ pokojíček, prosím) vzešla taková jména jako Ancient Burial nebo Kommando Baphomet, Spitgrave, Velar, Flaktiin atd. Ke cti a chvále mu slouží, že každý projekt s někým sdílí a každý z nich také již něco vydal, což, jak víme, vůbec není běžné. Konkrétně Concilium svým letošním albem přidává již třetí plnohodnotné album do své diskografie. Předchozí Desecration, které jsem stihl zaznamenat, sice úplnou trefou mezi rohy černého kozla nebylo, ale naznačilo, že kapela má co sdělit a docela to i umí.

Abych nějak přiblížil a žánrově vykolíkoval pro Concilium hřiště, nadhodím z podobných kapel Trance of the Undead. Ti jsou dál jak po stránce nasazení, tak po stránce ořezu všeho, krom primitivního zatloukání hřebíků do rakve tohoto prohnilého světa. Concilium přece jen nerezignovali na hudební tvorbu tak totálně a krom nihilistického primitivismu stále ještě nabízí trochu toho death metalu. Místy by se dalo hovořit o příbuznosti třeba s takovými Impetuous Ritual, ale ti jsou především zvukově, ale paradoxně i technicky mnohem dál. Demoncy, kteří jsou také blízkými příbuznými, se zase více daří navozovat sousedství s pánem temnot.

Deska Sky Bvrial začne pěkně zostra. Jednoduché rituální bicí ponejvíce v nejjednodušších rytmech, solidně znějící tlak kytar a basových podkresů dokážou navodit nihilistickou atmosféru velice rychle a zdatně. Ostatně sedm skladeb pojednává o nebeském pohřbu, neboli nakrmení tibetských supů lidskými mršinami, takže žádné velké žertování. Nekromantické rituály samozřejmě kladně zhodnotím a rád doporučím v jakékoli hudební formě. Ideovou stránku jakož i vizuál a také naléhavost Concilium mě oslovila a hodnotím ji jednoznačně kladně. Přímočará tvrdá hudba v jejich podání dobře šlape, i když mnoho zapamatovatelných riffů nenabízí. Je obohacená o tradiční murmur, který v kontextu lyrického zaměření alba můžeme s trochou fantazie považovat za tibetský hrdelní zpěv.

Jamův soud ale nakonec pro Concilium nemůže skončit čistou a jednoznačnou pochvalou. Některé skladby zachází v primitivismu až příliš daleko a celých skoro 38 minut je přece jen příliš. Půlhodina a formát ep by myslím tomuto materiálu slušela lépe.