Myslím, že fanouškům black metalu zběhlých v domácí i slovenské pagan/blackmetalové scéně nemusím uskupení, podílející se na novém split albu Poslední vlci, nijak představovat. Concubia Nocte především díky úspěšné fošně Sekerou Peruna a kladivom Thora platí za tamní klenot, ale rovněž Aeon Winds patří mezi ta zběhlejší jména undergroundu a na svém kontě mají (prozatím) debut z roku 2012 Those Who Will Remain Silent Forever.

Spojenectví ostrého pagan/black metalu a zádumčivého atmosferického blacku s ambientními vlivy vydáním spoluzaštítili polští Eastside Records a Asgard Hass Productions a první polovinu splitka obstarávají Aeon Winds. Již od prvních vteřin proudících do časového nekonečna jsem měl zcela jasno. Zasáhl mě totiž hřejivý pocit pokroku a zlepšení. A to, co se produkce týče, tak kvality skladatelské. S počinem Those Who Will Remain Silent Forever jsem kvůli tomu i přes fakt, že se jedná o album dobré a atmosféra z něj proudí jako přírodní energie prostupuje všemi elementy, měl a dosud mám menší problém. Nové skladby jsou ale dál a krom toho disponují větší intenzitou, agresí a rychlostí. Možná je to zapříčiněno druhou smečkou na nosiči, ale vypadá to, jakoby hlavní kapelník chtěl vzlétnout do jiných krajů. Zvuk je organický a živelný, působí dojmem vichru pročesávajícího koruny stromů, je čistý, avšak nezabíjející duši soundu a nechává vyniknout detailům všech instrumentů.

Na jedničku však Aeon Winds umí ambient. Echoes of Battle vás opravdu připraví na nadcházející bitvu dokonale silnými, hymnickými klávesami. Svarthenův skřek je tak, jak jsem očekával, nahrán jako by byl jen jedním z nástrojů, tudíž nevyčnívá, ale tvoří další vrstvu v melancholické mozaice barev. Přirovnání? Aeon Winds předvádějí klasický atmosférický black metal ve stylu španělského projektu Elffor, můžeme zde nalézt vlivy i tolkienovských Summoning.

Překvapení přichází s coverem Inno Satanas od legendárních Emperor. Na skladbě se podílelo i množství hostů, částečně i z Concubia Nocte. Gianna (syntezátor), Dir (bicí), Dis Pater (čistý zpěv), Nocturnal (kytara). A Emperor poslovensku znějí perfektně. Do skladby se otiskla slovanská nálada, ale severské ledovce nezabíjejí.

Concubia Nocte na split albu nepředvádějí téměř nic nového, neboť první část Aeon Winds doplnili o své EP Vlcou krvou z roku 2013 a doplnili dvě nové skladby, které z nastolené cesty nevybočují. Přece jen jsou to divocí vlci, a tak se se vším oproti jejich kolegům pářou mnohem méně. Syrový black metal spěchající skrze divočinu přímo vpřed trhá maso z kostí především pomocí agresivního vokálu. Syrovost tu však protkávají občasné samply, ale výsledný zvuk je oproti materiálu Aeon Winds kovovější.

Split album Poslední vlci je povinností pro fanoušky slovenské scény a obou zúčastněných kapel samozřejmě. U Aeon Winds se jedná o posun vpřed a náznak, kudy by se mohlo další album ubírat, Concubia Nocte je podporují řemeslem známým z let minulých, avšak dohromady tvoří silný pár, který ukazuje sílu tamní scény. Každopádně to své oba spolky řeknou až v budoucnosti.