All We Love We Leave Behind jsou typičtí CONVERGE. Divocí, tvrdí, extrémní, se svým typickým rukopisem i proslulou energičností. Věrni tradici servírují pár rychlých, krátkých vypalovaček na začátek, které posléze prokládají drtivými vály ve středním tempu. Jako vždy je slyšet hlasitá, navrch vytažená basa, neurotická kvílející kytara, hyperaktivní bicí a afektovaný řev. Dá se říct, že album nijak nevybočuje z kolejí, po kterých kapela jede už léta, přesto má však něco navíc a své starší bratříčky a sestřičky hned v několika ohledech překonává.

Zkušenosti, to je to pravé slovo. CONVERGE zkrátka „vyrostli“ a přesto, že zůstávají věrni scéně, undergroundu i filozofii hlásající, že je třeba produkovat co možná nejzběsilejší chaotic hardcore, nelze přeslechnout, že svoji divokou sílu používají aktuálně s mnohem větším rozmyslem. Je to jako obvykle uragán, který působí dojmem, že byl nahrávaný živě na koncertě, nicméně ve srovnání s předchozími zářezy zní tak nějak lépe a kvalitněji.

Album je hudebně pestré, obsahuje (na CONVERGE) až překvapivě chytlavé momenty. Zlepšil se vokál, který není pouze o afektovaném chrčení a velký pokrok je znát v oblasti produkce. Zvuk je totiž na novince nejen jako vždy syrový, ale i pěkně macatý, hutný a hlavně čitelný. Kurt Ballou (kytarista a producent v jedné osobě) odvedl skutečně skvělou práci, neboť se mu tentokrát podařilo nejen zachovat sílu a divokost živých vystoupení, ale i splnit kvalitativní požadavky perfekcionistů. Ono by ale bylo téměř trestuhodné, kdyby poté, co jako producent vykouzlil super zvuk kapelám jako Gaza, Torche, High On Fire nebo Black Cobra, u své domovské skvadry zaváhal.

CONVERGE hrají hudbu, která formálně spadá do „primitivní“ škatule hardcore-punk a je pravdou, že na jejich albech převažují rychlé a zběsilé vypalovačky, nicméně kapela dokáže do jednoduchého tříminutového vzorce nacpat mnoho navíc. Skladby obsahují psychedelické momenty, kytarové kudrlinky, mathcore zvraty nebo pomalé, drásavé pasáže a album jako celek je tak nejen tvrdé, nekompromisní, důrazné, ale zároveň i velmi pestré a má úžasný flow. Těžko vyzdvihnout jednu/dvě věci, neboť všechny fungují nejlépe v kontextu, ale přeci jen náhul Empty on the Inside anebo titulní All We Love We Leave Behind mě baví asi nejvíc.

Ať to beru zprava nebo zleva, tak mi All We Love We Leave Behind vychází určitě jako lepší než dva roky staré Axe to Fall a dokonce i lepší než kultovní Jane Doe. Dle mého se dokonce jedná o nejlepší nahrávku CONVERGE vůbec a dovoluji si předpovědět, že bude bavit i ty, kteří starší alba zrovna neadorují. (Což je konec konců i můj případ.) Takže tedy i já se po letech váhání připojuji k těm, co tvrdí, že CONVERGE jsou výjimeční, že CONVERGE jsou nezpochybnitelní, že CONVERGE jsou borci, neboť je to prostě tak.