Není mnoho hudebních žánrů, které prodělaly od svého počátku takovou razantní změnu jako hiphop. Původně ostře vyhraněná forma vyjádření obyvatel černošských ghett nesoucí sociální apel až k současnosti, kdy není výjimkou ani kdejaký vesnický bílý raper, nemluvě o televizním bombardování černých hvězd jezdících v cadillacu a nosících dvacetikarátové šperky. Původní idea je tatam.

Dälek, duo z New Jersey, se snaží vrátit hiphopu jeho angažovaný aspekt a především ho opět etablovat jako žánr, který stále má co říct. Je paradoxní, že se soubor (původně tři, nyní dva) pohybuje stále na undergroundové úrovni – a to i přes fakt, že podepsali smlouvu se známými Ipecac. Ano, jejich tvorba je nonkonformní, ale nikoliv extrémní, nestravitelná nebo nesnesitelná. Jejich vyhraněnost však ostře koliduje se současným pojetím hiphopu a musí narazit na každé dveře hudebního manažera.

Popsat tvorbu Dälek pro neznalého posluchače bude problém, především pro fakt jejich absolutní tvůrčí svobody a schopnosti spolupracovat s kýmkoliv. Přesto je jejich experimentální povaha rámována hiphopovými atributy – beaty a rapovým přednesem. Každé jejich album bylo pohledem na hiphop z jiné perspektivy spolu s jinými hudebními prostředky, určující tendencí v jejich tvorbě je ale určitě stále houstnoucí atmosféra, temnota a přibližování se tvrdým „bílým“ žánrům.

Poslední deska Abandoned Language však přesto není takovým překvapením jako předešlé Absence (2005), což byla srážka hiphopu a masivního industriálu (ostatně Dälek koncertovali třeba s takovými Godflesh). Novinka na něj navazuje a i když se zprvu zdá, že je přístupnější širší veřejnosti, po bližším ohledání se tento dojem vytrácí. "We want to embrace you with the sound and then suffocate you." To nejsou slova do větru, ani propagační slogany.

Kde Absence vyložila karty na stůl hned, tam Abandoned Language jen pomalu odhazuje své svršky. Již první titulní věc ukazuje, jakých prostředků se bude užívat. Velmi zvolna se v ní nabalují neprodyšně hutné – zprvu melodické – vrstvy, které nakonec vytvoří kompaktní noisovou stěnu, po jejímž klimaxu čeká uvolňující finále. V desetiminutové monolitické skladbě se člověk téměř rozplyne, od základů poctivě budovaná atmosféra pohlcuje sugestivní hypnotičností. Podmaněný posluchač si dokonce přeje, aby jen tak neskončila, aby trvala dál. Dälek tentokrát provázali album naprosto dokonale; na ose hudba-texty-titul se z alba dere na povrch jakási archaičnost, dotek něčeho zapomenutého. Hudební inspirací se stala psychedelie kapel šedesátých a sedmdesátých let. Často se vynoří zvuky mellotronu, jakéhosi „deviantního“ harmonia nebo freejazzově improvizujícího saxofonu; extrémním příkladem je nevybíravá „schízárna“ Starved for the Truth (viz šílená prostřední pasáž se zrychlenými klávesami), zde autor nejvíce pociťuje dotek geniálních Soft Machine. Album je perfektně dramaturgicky vyvážené, i přes tyto extrémní momenty je nabité hitovými písněmi (Bricks Crumble, Subversive Script i se svou hlukovou detonací v druhé třetině). Abandoned Language, to je výlet hudební historií, triphop se mísí s noisem, moderní vážná hudba (viz Pendereckim načichlá Lynch) s shoegaze zasněností a ambientem. Dälek poprvé užívají jakýchsi sborů (Corrupt), výsledek přesto nezní tuctově. To samé platí o scratchingu, jenž je velmi umírněný, vše je tu pro atmosféru (dechberoucí úvod Tarnished). Snad netřeba zmiňovat dokonale padnoucí beaty, jež vždy vystihují rytmickou podstatu písně.

Abandoned Language je introvertní deskou, která pod povrchem skrýváKde Absence vyložila karty na stůl hned, tam Abandoned Language jen pomalu odhazuje své svršky.explozivní obsah. Kdo si dá tu námahu ho objevit, bude odměněn neuvěřitelně vyspělou komplexní deskou, která opět dokazuje, že stále je možné slučovat zdánlivě neslučitelné a posunovat hranice tradičního pojetí hudebních škatulek.