Zrapovaná lomozící ocelárna Dälek to s comebackem myslí sakra vážně. Na předchozí Asphalt For Eden se kvůli vynucené pauze čekalo sedm let. Pak to šlo ráz na ráz. Následovalo turné, návrat k vydavatelství Mika Pattona a brzké oznámení, že další fošna už klepe na dveře. Endangered Philosophies spatřilo světlo světa ani ne po roce a půl po „Asfaltu“. Ten se vyznačoval umírněným výrazem – hluk továren nahradil opar psychedelie, zmar vystřídala melancholie. Will Brooks jako MC ovšem nestárne a jeho zloba neutuchá.

Dokazuje to hned úvod desky. Echoes Of... je mix zmutované zkreslené metalové kytary, dunění nákladních vagónů a zápachu síry. Úderný otvírák dává vzpomenout na těžkotonážní album Absence, kterým se Dälek v minulosti proslavili. Tlak podpořený všudypřítomnými industriálními ruchy tu a tam doplňuje kvílivý scratching rEKa, jinak masa zvuku nepolevuje po celou dobu trvání skladby. Apokalyptický nástup.

V tomto kontextu stojí za zmínku malovaný přebal desky, který dává tušit, že o nic veselého nepůjde: kočkovitá šelma zasažená mnoha šípy, v pozadí hořící dům a v podzemí sedm lidí různých národností. Jak příznačné. Jakoby tím chtěl Brooks jasně říct, kam stále patří – do undergroundu. A svou naštvanost dává najevo: „Forever speak in Dälek / The future? We defining it! / Status quo? Defying it! /The violated violent. / The vilest men corrupt so we refuse to keep silent.“

Trio ale už nesází pouze na jednu (hlučnou) kartu, výrazivo je tentokrát pestřejší. Po úvodním ataku přichází na řadu zklidnění; druhá Weapons stojí na decentním abstraktním podkresu, který dává vzpomenout na introvertnost Abandoned Language. V této snové atmosféře tak logicky víc vyčnívá Brooksův rap, stejně jako v následující subtilní věci Few Understand. Přesto skupina nesklouzává k vymetání archivů, nejde o žádné „the best of“ postavené na kopírování osvědčených postupů z minulosti. Dälek jdou dál. Son of Immigrants staví na minimalisticky strukturované melodii, v jejímž pozadí (až v samém závěru) rezonuje jakýsi pokřik neznámého přírodního národa. Brooks se vyjadřuje k současnosti, k nárůstu populismu a anti-intelektualismu, nutnosti osobní vzpoury, vyjadřuje se i k Trumpovi a imigrantům: „I'm your worst nightmare / Educated and born here“ (Son of Immigrants), „Guess the paradigm shifted / Now the world teeters… Elected leaders shout without research / Some y'all acting like characters by Harriet Beecher“ (Sacrifice).

Konejšivější výraz se ovšem zhruba po šesté skladbě v pořadí, Sacrifice, zlomí. Pak začne hudební scenérie opět nabírat na bezútěšnosti a ponurosti a žezlo převezme krajina věčného betonu a šedi, bojiště, kde slunce nezasvítí. Nothing Stays Permanent, dub a v něm jako vítr ševelící ozvěna vlaku jedoucího v tunelu. Hluková lázeň tu připomíná Gutter Tactics, leč osmé album se jeho monotónnosti zdařile vyhýbá a nejde tak radikálně na dřeň jako dřív (vzpomeňme na psychonoise vraždy jako Lynch nebo Köner). Poslední třetina Endangered Philosophies je ovšem mrazivá jako vítr z Kremlu. A Collective Cancelled Thought? Téměř instrumentální sedmiminutová věc (rapuje se až na úplném konci), v níž dominuje nadjovský drone a uzemňující tíseň, tak sugestivní, až lze téměř nahmatat. Pak zbývá sečíst mrtvé v rytmicky rozlámaném a tichém kusu Battlecries s mrazivě krásným saxofonem. Poslední odpočinek před nejvypjatějším momentem celého alba – Straight Razors. Pochod smrti se smyčcovým podkresem v duchu atonality klasické hudby. Kdyby hrál Ligeti hip-hop, znělo by to asi takhle. Cesta do všech horoucích pekel, zpátky do světa lidí se nás snaží dostat smířlivější finále v podobě Numb. Věc inspirovaná duchem raných Jesu dává naději i po lyrické stránce: „Perhaps we all broken / Current state got me heartbroken / Gotta say what we all hoping / Explosive time will get the illest mind's open.“

Endangered Philosophies je po všech stránkách propracovanější počin než předchozí Asphalt for Eden. Díky promyšlené dramaturgii vyniká jako celek. Naléhavost sdělení, krautrock, noise a shoegaze zatavené do disonantní hip-hopové formy. To všechno jsou Dälek. A stále mají co říct.